Již dvanáctá kniha Hynka Klimka, HŘÍŠNÍCI ZE ŠUMAVSKÝCH VRCHŮ, (nakladatelství Jindřich Kraus, PRAGOLINE, r. 2005, kart., 110 str.), je přesvědčivým svědectvím o tom, že ji psal zkušený jihočeský novinář a spisovatel. Autor, žijící již od r. 1978 v Českých Budějovicích, se po třech publikacích, netradičně podaných šumavských a jihočeských bájích a pověstech, vrací na Šumavu opět. Poslední Klimkova kniha obsahuje patnáct krimipříběhů. Jejich protagonisté jednají promyšleně, intuitivně, či v afektu. Většinou se chtějí obohatit krádežemi i vraždou, jindy je vede k trestné činnosti žárlivost, nebo pracují na autodestrukci pomocí drog, alkoholu a sexu.
A tak před námi defilují: zloděj, neštítící se vraždy staré trafikantky, či milostný trojúhelník, v němž vyhrocené vzájemné vztahy skončí málem smrtí jedné z postav. V jiném příběhu se nám představí extravagantní a prostořeká stařena, domáhající se restituce statku po rodičích v pohraničí tak vehementně, až nakonec napadne nadstrážmistra holí. V jiném příběhu se ocitne v zajetí šumavského sněhu vrah, kterého zadrží před útěkem do Německa strážci hranic. A na jiných stránkách knihy se dostane do vězení restituent, kterého tam doženou ziskuchtiví příbuzní. Patnácti lety odmění soud za vraždu nepohodlné stařeny protřelého, již téměř dvacetkrát trestaného recidivistu Venouše. Jinde nás Klimek provází tragikomickým příběhem ničivého požáru, při němž hajnému »shořely parohy« a nalezený nedojedený špekáček před námi odvíjí příběh žháře lesního porostu. V knize je i malé pobertství a bezcharakternost milence, navrhujícího své partnerce, aby se z přistižené zlodějničky vykoupila »odpracováním« striptérských vystoupení...
Klimek píše stručně a zasvěceně, nezesměšňuje se a nezvěrohodňuje vymýšlením efemérních dějů. Knihu psal autor, jehož příběhy jsou autentické. Jsou o tom, jak se rodí malé i velké zločiny, malá i velká lidská selhání uprostřed doby, v níž o charakterové defekty i o zločiny všeho druhu není opravdu nouze.
Tak jako v životě kolem nás, nechal Klimek na stránkách knihy defilovat lidi směšné i kruté. Každý spisovatel je zároveň spektátor i analyzátor. Klimek pak jako stylista pracuje s krátkými a pregnantními větami, nepotřebuje žádnou verbální vatu. Je obdařen řadou příběhů a ty příběhy jsou dějově nosné. Nač se tedy zdržovat dlouhými popisy osob, exteriérů i interiérů? Je třeba stále spěchat kupředu. Řadit za sebou fakta vlaku, v němž se vezou děje příběhů, docela prostě a nezdlouhavě. Žádné zbytečné zastávky s popisy přírody, žádné nezáživné a mnohomluvné dialogy, žádné quasifilozofické úvahy. Slovo mají: zkoncentrovaná realita děje, činy a jejich následky. Klimek dobře ví, že moderní próza si nepotrpí na zbytnělé rozvleklosti, je výrazově i dějově stručná, stručností právě výstižná, přesvědčivá.
Novinář a spisovatel Hynek Klimek přispěl knihou Hříšníci ze šumavských vrchů k obohacení české krimiliteratury. A navíc: svými patnácti příběhy vykreslil i dnešní dobu. Ztvárnil ji v černobílých pérovkách. Nehýřil pestrými barvami, není autorem quasioptimistického, líbivého barvotisku.
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |