Lepší vlastní chudoba, než cizí bohatství,
tvrdí jedno z mnoha českých přísloví, čerpajících z oné neustále obnovované nerovnosti, která determinuje jak podobu lidské společnosti, takž život každého jejího člena, z nerovnosti mezi chudými a bohatými. Panu prezidentovi by se po tom, co řekl v jednom z posledních diskusních (odpůrce tentokrát zůstal mimo obrazovku) pořadů v televizi Prima, toto přísloví asi moc nezamlouvalo. Sotva se na obrazovce objevil, napomenul všechny, co vinu za svůj neúspěch po roce 1989 přisuzují společnosti, v níž žijí, a sdělil jim, že vinu nesou jen a jen oni sami. Úspěch je klíčové slovo společnosti, v níž je nám dáno žít, a v níž si toto slovo dokonce s definitivní platností našlo svůj bezpečný a neodvolatelný denotát, neboli, jak říkají lingvisté, referent: to, k čemu se určitý diskurs nebo stav věcí odkazuje, aniž by to třeba přímo jmenoval. Jako je referentem trhu zboží, tak referentem úspěchu jsou peníze. Peníze, které úspěch přinášejí tomu, kdo je úspěšný.
Úspěch v něčem, z čeho se nebohatne, žádným úspěchem vlastně není. Chudí a neúspěšní by se bez bohatých a úspěšných obešli, i když by po úspěchu a bohatství toužili, zatímco bohatí a úspěšní se bez chudých a neúspěšných neobejdou. Bohatství a úspěchu totiž dosáhli a dosahují díky tomu, že ostatní byli neúspěšní a nezbohatli.
Počet úspěchů je dán hned na začátku, úspěch je jako koláč, k němuž si musí přičichnout co nejvíc hladových, aby opravdu chutnal těm několika, co se o něj podělí. Čím víc se jich o úspěch snaží, tím méně bude těch, co jej dosáhnou a tím víc bude jejich úspěch tučnější. Úspěšných, dokládají statistiky, je vždycky mnohem méně než neúspěšných a opravdu úspěšní (Kožený, Krejčíř) by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Neúspěch jedněch je možností úspěchu druhých. Kdyby byli úspěšní všichni, nebyl by úspěšný nikdo.
Jako v případě zápolících armád je skutečným a jediným vítězem válka, tak vítězem nad úspěšnými i neúspěšnými je kapitalismus. Společnost bez střetů a z nich plynoucích korupcí, podvodů a krádeží, bez vítězů a poražených a bez úspěšných a neúspěšných by byla jeho finálním neúspěchem a počátkem konce.
Vidina úspěchu vede k výrobě fikcí dalších, tak třeba jeho pravá a finální vlast, trh, je bojištěm, v němž o úspěch už nezápasí zboží svou kvalitou, ale tzv. loga svou přitažlivostí. Konzument si nekupuje předmět, mimo jazyk trvající denotát, ale jeho lingvistický znak, logo, reklamu. Denotát se stává znakem a znak denotátem. Výroba loga by se v tomto zápase o úspěch mohla stát nákladnější než výroba zboží, kterého se logo týká. (»Pestrost. Nic víc«, cituje Naomi Kleinová ve své knize Bez loga obchodní taktiku řetězce Ealons v letech 1998 až 1999. A opravdu: nic víc!)
Fikce volby zboží je obdobná fikci volby strany ve volbách: kupuj co chceš, koupíš vždycky totéž, vol koho vol, zvolíš jednoho a téhož.
Neúspěšným úspěšný kapitalismus staví neustále na oči biedermaierovsky dojemný obrázek z druhé poloviny devatenáctého století, na kterém úspěšný podnikatel poděluje svým úspěchem své neúspěšné zaměstnance (»Jsme jedna rodina«). Marx se tomuto výjevu smál tak bujaře, že jeho smích je stále ještě slyšet. Nazval jej Kapitalismus. A aby Marxův smích ten obrázek nepřipomínal a »neúspěšní« se zbytečně netrápili, kapitalismus si přestal říkat kapitalismus a říká si demokracie. A jestliže žádný kapitalismus vlastně nikdy nikde nebyl, jaký smysl má slovo komunismus? Mluvit o komunismu znamená reinstalovat kapitalismus, třídní boj! Když demokracie, tak demokracie! Zakážeme-li používat slovo komunismus, zapomene se na kapitalismus. Popřít existenci kapitalismu zákazem komunismu, dvě mouchy jednou ranou, a ať žije demokracie!
Pan prezident byl ale nevděčný. Neúspěšným mohl, místo pokárání, aspoň poděkovat. Příště by mohli odříct účast!
Autor: zrt
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)