Rozsáhlou publikaci Bernarda Edwardse DÖNITZ A VLČÍ SMEČKY, věnovanou »ubohým krvácejícím pěšákům v bitvě o Atlantik« vydalo nakladatelství Naše vojsko (Praha, 2005, s. 225) s obrazovými přílohami a v překladu Milana Váni. Úryvek citovaný z podtitulu orientuje čtenáře na vodní hladinu Atlantského (především) oceánu, ačkoli autor neztrácí ze zřetele ani boje na pevnině. Těm však, právě tak jako životopisu velkoadmirála Karla Dönitze, nevěnuje tolik prostoru, kolik by možná zvídavý čtenář vyžadoval. Naopak, je si vědom, že hladiny moří bývaly již ve starověku, ale i později, třeba za Napoleona Bonaparta, místy střetnutí ozbrojených sil, a to se všemi zvláštnostmi plavidel a zbraňových systémů. Druhá světová válka nebyla výjimkou, navazovala na ponorkovou válku, vedenou proti tzv. ústředním mocnostem hlavně ze strany Velké Británie.
Když selhaly německé představy o invazi na britské ostrovy, těžiště válečných akcí se přeneslo na moře. A zde se situace, oproti Velké válce z let 1914-18, do jisté míry obrátila. Německo napadalo konvoje i samostatná plavidla, do kruté hry se zapojovaly také letecké síly, takže to v určité době vypadalo na jistou rovnováhu sil. Tato rovnováha však byla zlomena v neprospěch Německa. Velkoadmirál Karl Dönitz se stává vrchním velitelem Kriegsmarine jakožto nástupce velkoadmirála Readra. Ústředí spoléhalo na jeho rozhodnost a pevnost, připisovalo mu - právem - i některé úspěchy. Dönitz býval při vítání úspěšných ponorkových posádek, což dokazují i dobové dokumentární snímky. Válka však byla rozhodnuta na pevnině a autor konstatuje neúspěchy U-bootů v bitvě o Atlantik. Pro čtenáře autor snesl velké množství údajů o zbraních, ponorkách, posádkách atd., což usnadňuje čtení knihy, která podle seznamu literatury čerpá i z titulů vydávaných brzy po válce.
Tak se přiblížil i pro Dönitze osudový rok 1944, kdy »Německo bylo stále víc tlačeno ke zdi«: na východě ustupovala vojska polního maršála von Mansteina, v Itálii byli sice Spojenci zastavení u Monte Cassina, ale už existovaly další plány na vylodění i nálety, které podlamovaly morálku. Dönitz ještě věřil v sílu ponorek nového typu (XXI.), ale již se nedočkal. Jen na několik posledních dnů války byl nejvyšším představitelem tzv. třetí říše, ale - a to autor nezakrývá - v jeho prospěch se vyslovil náčelník amerického válečného námořnictva admirál Chester Nimitz, unikl trestu smrti a byl odsouzen k desetiletému vězení. Umírá nedaleko Hamburku v r. 1980. Velice zvláštně zněla slova smutečního projevu, v nichž se říká, že to byl jeden »z nejpokornějších křesťanů«.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |