V čase 2. světové války Praha obdržela první "bombový pozdrav" 15. listopadu 1944, při kterém nouzový odhoz pum z jednoho amerického letounu proběhl u mostu v Troji. Přišel však 14. únor 1945 a souhrn navigačních omylů způsobil odhození sto padesáti tun bomb na hlavní město protektorátu.
   Bylo krátce po půl jedné odpoledne, když jsem jako kluk moc rychle spěchal prázdnými ulicemi ve Vršovicích k našemu bytu a najednou se na modré obloze objevily bílé šmouhy po bombách snášejících se za nepříjemného hvízdotu. Tlaková vlna vzápětí způsobila, že se na mých po pádu rozbitých kolenech objevila krev. Bomby tenkrát dopadaly od dnešního Palackého mostu (za války Mozartova) do oblasti Riegrových sadů, Vršovic, Nuslí a Žižkova. Těžce byl zasažen klášter na Slovanech, odnesla to i budova Gröbeho vily v dnešních Havlíčkových sadech a také tamnější malá zoologická zahrada, kam jsem zacházel pohlížet na tygra, kterého se po náletu podařilo zraněného odchytit v povodí Botiče... Připojené fotografie pocházejí z pozůstalosti a nebyly nikdy publikovány. Pamětníci starých Vršovic a Nuslí na nich leccos rozpoznají.
   Již v noci před odhozením pum v Praze probíhalo zničující bombardování Drážďan. Rovněž 14. února mělo přes třináct set bombardérů za cíl především Drážďany. Nad západní Evropou panovalo zoufale špatné počasí, i když nad Prahou se objevilo modré nebe a já toho byl svědkem. Zřejmě nejhlavnější příčinou bombardování Prahy bylo však přesto špatné počasí, kdy šedesátka létajících pevností doplatila na svůj navigační omyl již při letu nad Nizozemskem. Teprve později vyšla najevo osudová tragédie zástupce vedoucího skupiny těchto letounů, který byl rodilým Pražanem, a jehož navigátorovi se nepodařilo přesvědčit vedoucí letoun o možnosti navigačního omylu. Historický ústav amerického letectva ve státě Alabama po válce nenašel žádné informace o náletu na Prahu 14. února 1945, ale s určitostí potvrdil, že nemohlo dojít k záměně Prahy za Drážďany.
   (Příliš se nemluví o tom, že i němečtí piloti si za války tahle města spletli a přistáli na letišti v druhém městě. Válka je vždy svinstvo plné omylů a tragédií. Chybám se dá zabránit jedině nevedením válek. Nic nového pod sluncem.)
   Navigační omyl tedy začal nad Nizozemím a u německého Erfurtu činila odchylka od stanoveného kurzu již 120 kilometrů, což vlastně představuje vzdušnou vzdálenost Drážďan od Prahy. Navíc po celou dobu letu panovala silná oblačnost.
   Špatná viditelnost po celou dobu letu, při kterém navigace spočívala jen v odhadu vzdálenosti podle doby letu, mohla způsobit přesvědčení, že letouny se ocitly místo nad Prahou nad Drážďany a pumovnice se otevřely.
   Myslbekova sousoší na Mozartově-Palackého mostě v Praze byla na novoměstské straně poškozena, silně to odnesl zvláště Přemysl s Libuší. Dnes všechna čtyři sousoší stojí v parku vedle kostela na Vyšehradě. Ozdoby na ateliéru a zcela zničený altán u vily sochaře Šalouna již neexistují vůbec. Nejsmutnější ale byly bezprostřední ztráty na lidských životech, které čítaly téměř pět set mrtvých a na patnáct set raněných. Po válce však statistika uvádí již 701 mrtvých a 1184 raněných. Téměř stovka pražských domů byla zničena zcela a na dvě stě jich bylo těžce poškozeno. Existuje fotografie smuteční slavnosti na Říšském náměstí, dnes je to opět náměstí Míru, na kterém byly vyrovnány rakve s oběťmi náletu. Pro letecký poplach tehdy nemohl být operován na akutní zánět slepého střeva význačný český fotograf Jaromír Funke, který o několik dní později na perforaci střeva umírá...
   Datum 14. února 1945 přineslo Pražanům hrůzný zážitek, protože šlo o první velké bombardování vůbec. Jako bych pořád cítil zápach z děr po bombách v Riegrových sadech nad Hauptbahnhof, dnes opět Wilsonovým nádražím, kolem kterých jsme s otcem klopýtali, když mě vedl k "vývozu" k babičce mimo Prahu. Ostatně i dvůr mé školy dostal bombový dárek.
   Přišel ještě 25. březen 1945 a s ním nálet na Vysočany, Kbely, Letňany, Čakovice a Klecany. Ten připravil o život na čtyři stovky lidí.
   Historie opravdu nikoho nezabije, to dokáží jen bomby. Člověk si s historií sice všelijak pohraje, ale když si zahrává s bombami, dostaví se vždy jen tragédie. Zamyslet se nad utrpením, které válka přináší, je jedinou šancí, jak posílit oddanost k mírovému konání. Všude na Zemi. Pak už nebude nikdy existovat šance pořídit podobné snímky, jako v únoru 1945.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]