Před mnoha a mnoha lety mi básník František Hrubín připojil ke svému autogramu slova: "Mateřština voní chlebem, květinou, ovocem, celou bohatou úrodou lidské práce." Rigorózní televizní redaktorka Daniela Drtinová se onehdy na televizní obrazovce horlivě rozbouřila proti neduhům, s nimiž se potkávají restituenti z řad českých farmářů.
Sama pocházející z Ječmínkovy Hané asi zapomněla, že i tady, na "Holomócko, pod Svatým Kopečkem", se odjakživa na svých širých rodných lánech lopotil rolník, sedlák, hospodář, později také zemědělec či družstevník, nikdo tu nikdy na úrodných rolích nepotkal jediného živého farmáře. Jenom z cenzurovaných dopisů od českých a moravských farmářů z USA a z Kanady se i moji rodiče a prarodiče dozvídali o rodinných kombajnech, o tom, jak se přes zimu na farmách pečou do zásoby po stovkách "bochte s mákem nebo s povidlama, abe se hned okládale do mrazákó", o jakých jsme neměli tušení. Ty se pak v parném létě rozpékaly, aby se ženci na svých farmách mohli věnovat jenom a jenom práci. Farmář, jak známo, je anglosaský jazykový výraz pro rolníka, sedláka, který později přesídlil do odborného jazyka i někdejších vedoucích zemědělských hospodářských pracovníků, zejména na bývalých státních statcích.
A ejhle, když se v roce 1989 změnil svět, běžel tehdejší novopečený prezident - k úžasu zemědělské veřejnosti - zatímco dštil oheň proti docentu Františku Čubovi, za smysluplným, soukromě hospodařícím farmářem, aby dal před celým národem najevo, že družstevní myšlence již navěky odzvonil umíráček.
Nevím, proč spolu s tím zmizel z mateřštiny i pojem rolník nebo zemědělec a do rodného jazyka nastoupil zcela "razantně" farmář, aby zcela zaplevelil rodná pole.
Vysvětlení mám jediné - prachobyčejná hloupost neroste na poli, nýbrž ve vybílených lidských hlavách.
I mateřština, český jazyk, musí být zkrátka in, neboli O.K.!
Autor: Zdeněk Hrabica
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)