II.
Fámy se šíří v kruhu - je to moderní způsob ukamenování.
Pohlédneme-li známým do očí, nečekejme, že se v nich spatříme v přítomnosti. Nosí obraz naší minulosti.
Z psychologie doby vyplývá, že ji není vhodné příliš předbíhat, aby se sama nezhroutila...
Dav je nečitelný, ať je složen z analfabetů, nebo vzdělanců.
Světlo pravdy je zcela přímočaré, proto na světě zbývá tolik temných míst.
Rychlík dějin staví jen v místě katastrof.
Jsou telekomunikace vztyčená tykadla, nebo záchranná síť civilizace?
Každý se ukazuje v nějakém světle. Jen skromným postačí nouzové osvětlení.
Tři konce přítomnosti: iluze, opilost a hněv.
Je boží trůn dědičný?
Nikdo už nikomu nevěří tak jako sám sobě. Není to opožděný vliv psychoanalýzy?
Silná slova mají slabou ozvěnu.
Krvavé dny zapadají nejlépe do mozaiky dějin.
Tisící hrob - to už by chtělo prémii pro nebožtíka!
Každá revoluce, která hledá, najde svého filozofa.
Svět nám leží u nohou. Jak je snadné ho pošlapat!
Práce by mohla být plodnější, kdybychom ji přenechali koníčkům.
Je dělba práce terapií pro rozdvojené osobnosti?
Svět je tu již tak dlouho, že si dost dobře neumíme představit, co to znamená "za starých časů". Že se časy mění, to zpozorujeme i v přítomnosti, pootevřeme-li dveře minulosti.
Autor: Ivan Fontana
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |