JSEM PONĚKUD NESMĚLÁ AUTORKA

   Rozhovor s básnířkou Aitanou Alberti

   Aitana Alberti je exilovým dítětem Rafaela Albertiho a Marie Terezy León, kteří se po vítězství Frankových fašistů na sklonku 30. let minulého století uchýlili z republikánského Španělska do Argentiny. Postihl je osud mnoha tisíců emigrujících Španělů, kteří se museli z rodného domova rozptýlit po světě. Aitanina matka a otec se usadili v Buenos Aires, kde žili 23 let. Tady se narodila také Aitana. Ta nyní žije v Havaně, kde se podílela na organizování 10. Mezinárodního festivalu poezie.

   Co nám povíte k průběhu tohoto svátku básníků?
   
Tento sněm básníků, jemuž předsedal velký brazilský básník Tiago de Melo, byl neobyčejně úspěšný. Jeho ozdobou byl rovněž Ernesto Cardenal z Nikaragui, básníci z Angoly, Kapverdských ostrovů, Argentiny, Švédska, Ekvádoru, Kolumbie, Španělska, Rakouska, Německa, Maďarska a díky vám i z České republiky. Festival poctil svou přítomností i básník z australské Canberry. Je to věčně se toulající Chilan, který snad objel už celou zeměkouli, aby se k nám na Kubě připojil. Nesmím zapomenout ani na vynikajícího íránského básníka Hadiho Jansariho.

   Postřehli jsme, že pro četné obyvatele Havany byl sbor těchto básnických hlasů z rozličných rovnoběžek a poledníků přitažlivý...
   
Ano, festival nabídl zdejšímu publiku, které se mohlo zúčastnit čtení poezie, zřetelnou představu, v jaké poloze se poezie nachází ve světě v těchto chvílích. Druhý den festivalu jsme uspořádali setkání básníků za světový mír a za zachování planety, ohrožované válečnou i ekologickou zkázou. Byl na něm přijat Manifest, přečtený v poslední den konání festivalu na Starém náměstí ve Staré Havaně. Přijetí Manifestu zvýraznil i tříhodinový hudební koncert s tancem, kde vystoupila i sborová pěvecká tělesa. Program, na němž nechyběla samozřejmě ani četba poezie, se obyvatelům této stařičké části Havany líbil.

   Zřejmě již chystáte další, 11. ročník Mezinárodního festivalu poezie v Havaně?
   
Pochopitelně. Ten jedenáctý bude zasvěcen slovanské literatuře, jednotlivým slovanským zemím, odkud k nám pozveme literáty.

   Ohlédněme se ještě za oním 10. ročníkem, věnovaném maďarskému básníkovi 20. let uplynulého století Jószefu Attilovi. Které výrazné literární tituly na něm byly představeny?
   
Byla představena řada titulů tak zvané Kolekce Jih. Sbírka básní Čisté srdce již zmíněného maďarského proletářského básníka Jószefa Attily, jehož 100. výročí narození jsme si v roce 2005 připomněli překladem kubánského básníka Fayada Jamíse. V kontextu Světového setkání básníků byla prezentována nádherná kniha - antologie německé protiválečné poezie od baroka až po dnešek, zahrnující básníky od Schillera a Goetha až po Bertolta Brechta i současné tvůrce.

   A co kubánští literáti?
   
Také jsme zde prezentovali dílo námi všemi velice milovaného, nedávno zesnulého kubánského básníka, esejisty a žurnalisty Luise Ardillase. Obsahuje asi třiadvacet nejlepších Ardillasových básní. Veřejnost měla možnost seznámit se i s knihami mexické básnířky Liny Serón, Američana Iana Otherstrona, Rusa Nikolaje Ždanova Lucenka. Pozornost vzbudila rovněž knížka angolského básníka Antonia Gonzalvese. V Havaně jsme přivítali vynikajícího zástupce portugalsky psané poezie i předsedu Svazu spisovatelů Kapverdských ostrovů Corsina Forchese. Ovšem to jsem vám pověděla jen stručný přehled účastníků havanského 10. ročníku Mezinárodního festivalu poezie...

   A čemu se věnujete vy, Aitano, jako intelektuálka a básnířka?
   
Věnuji se na Kubě propagaci kultury. Je to dost intenzívní práce. Vydala jsem i nějaké svoje knihy. Přiznávám, že v tomto směru jsem poněkud nesmělá autorka.

   Můžete být přece jen konkrétnější?
   
Jsou to knihy básní. Například kniha s názvem A narodit se znovu, kniha Básně, ještě z časů, kdy jsem byla velice mladá dívka. Vyjde mi také útlá knížka tří povídek pod společným názvem Nájemníci samoty. Povídky se dotýkají tak či onak španělské občanské války. Mnoho let jsem také působila jako redaktorka kulturního sloupku, nazvaného Společné stromořadí, což vlastně byla parafráze na memoáry mého otce Ztracené stromořadí. Vyprávla jsem tam o svém i o našem společném životě, o osobnostech, jež jsem poznala a viděla.

   A kde byl publikován tento sloupek?
   
Nejprve v kulturní příloze deníku ABC v Madridu. To trvalo skoro tři roky. Vyšlo mi kolem stovky črt. Ale jinak se věnuji, jak už jsem řekla, především propagaci kultury. Jsem členkou organizačního výboru Mezinárodního festivalu poezie v Havaně. Pořádám recitaly, na nichž čtu poezii. Přitom mě doprovázejí dva fantasticky hrající a vynikající kubánští hudebníci - Efreina Mador a Doris Soropesa. Projeli jsme prakticky celé Španělsko s recitalem s texty mého otce, nazvaným Pozvání k cestě s hudbou. Na Kubě je připravena deska a cédéčko s tímto programem. A v zásobě mám i další hudebně-poetické recitaly. Také přednáším. Na amerických a španělských univerzitách jsem přednášela o generaci mých rodičů, k níž patří García Lorca a Pedro Salinas.

   Hovořil JAN JELÍNEK
   



Autor: Aitana Alberti, Jan Jelínek


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)