ARAKANGA
(pod tímto pseudonymem publikuje na internetu patnáctiletá česká básnířka)
Přísahej
Slzy tvé tváře moji smáčí,
prosím, na paměti měj,
láska má je nehynoucí,
věrnost přísahej.
Lásko, co víc lze pro tebe dát,
než život svůj?
Vždy věř, že nezbytné to bylo,
pravdu opatruj.
V nočním vzduchu, v chladném temnu
letí modrý drak.
Poslouchej ho. Rozumíš mu?
Stoč k němu svůj zrak.
Šeptá cosi o temnotě,
o tichu a bolesti.
O těch tvorech bájných, krásných
slyšelas jen pověsti.
Provází tě celý život,
napoví ti, čím být máš.
Za věc správnou dobrovolně
život odevzdáš.
Teď už chápu, tohle byla
volba moje správná.
Tím se taky naplnila
předtucha má dávná.
Lásko, krev je na tvých rukou,
tvoje ale není.
K čemu bylo celá léta,
to zbytečné snění?
Nemá cenu nad tím zoufat,
ten, co tohle zavinil,
dávno zmizel ve tmě města.
Proč tak nenávistný byl?
Že to břímě nésti musíš,
nemělo se stát.
Sbohem řekni tiše tomu,
kdo míval tě rád.
Otoč tvář svou ku měsíci,
zlobě průchod dej.
Chladnou ruku moji stiskni,
pomstu přísahej.
CHÝ
Archeolog z desátého tisíciletí
Co to bylo za světy,
v hlubokém pravěku?
Poezie se nenašla - jen střepy,
po dávném člověku.
Střepy ze skleněných hnízd,
betonových věží,
ze zamořených míst
vyléčených stěží.
Ocelí obepnul planetu
viděnou modře z dálky,
zblízka v černém sametu
z nikdy neskončené války.
Peníze - člověčí sladidlo,
na léta spoutalo růži,
jak zrůdné lepidlo,
přisálo mamon ke kůži.
Poezii směnil za reklamu,
krutostem nestavěl hráz.
Hledat už přestanu -
ze střepů vychází mráz!
J. ŠIMR
Z českých dluhů
Když peníze vyděláš,
tak rozděl na hromádky.
Co ženě dáš, co na dluhy
a co ti zbude zpátky.
To, co ti zbude zpátky,
dáš na další splátky.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)