Básník bolesti a lásky ke světu - tak nazval Jiřího Wolkera bulharský překladatel výboru z tvorby prostějovského rodáka SVETO CHAĽMČE I DRUGI STICHOTVORENIJA (= Svatý kopeček a jiné básně, Sofie 2005, 78 str.) básník Vatjo Rakovski, loňský osmdesátník, který pobýval na jaře minulého roku v Brně a na podzim pak v Praze jako host Společnosti přátel jižních Slovanů v České republice. Ta totiž vydala k jeho jubileu výbor z jeho poezie CHCI TI NĚCO ŘÍCI, SVĚTE (Brno-Boskovice 2005, 82 str.) jako výraz vděku za jeho ohromné překladatelské dílo z české a slovenské literatury.
   Dílo Jiřího Wolkera pronikalo do Bulharska v jednotlivých časopiseckých překladech již v polovině 20. let XX. století. Představil jej vynikající znalec české kultury Boris Jocov rozsáhlou studií v renomovaném časopise Zlatorog (1924), kterou doprovodil vlastními překlady sedmi Wolkerových básní (Pokora, Žebráci, ze soboty na neděli, Ukřižované srdce, Žně, Háj a Balada o očích topičových).
   Jocovova prezentace našeho autora Hosta do domu, k níž můžeme mít některé námitky, vyvolala v Bulharsku v následujícím patnáctiletí do začátku 2. světové války živý zájem o Wolkerovo dílo. V literární periodice vyšly četné překlady z Wolkera a informativní články o něm, takže můžeme říci, že byl překládán více než např. próza Sv. Čecha a K. Čapka nebo básně J. Vrchlického a P. Bezruče.
   Tvorba Jiřího Wolkera vzbudila zájem mnoha literátů, překladatelů a přátel české literatury. Patřili k nim např. prozaik Georgi Karaslavov, básnířka Blenika a zejména Nezvalova blízká přítelkyně Dora Gabeová, Kiril Christov a jeho paní Noemi a mnozí další. O bezprostředním působení Wolkerova díla na bulharskou básnickou tvorbu svědčí mj. náčrt dvojverší, jež si N. J. Vapcarov, popravený v roce 1942 fašisty, zapsal do svého deníku patrně jako součást nedokončené básně:
   Rentgene, můžeš vidět naši bolest?
   Odpusť Jiří Wolkře.
   První skromný bulharský výbor z díla Jiřího Wolkera vyšel knižně až v roce 1948 díky prof. Emilu Georgievovi. Zařadil do něj převážně překlady, které vyšly časopisecky ve 20. a 30. letech. V informativním úvodu slavista E. Georgiev mj. ukázal na zdroje, na něž náš básník navazoval nebo z nichž čerpal. Zmínil se rovněž o Wolkerových dramatických pokusech a prozaických pracích. O rok později vyšlo nové vydání (ovšem se stejným úvodem), rozšířené o několik dalších překladů básní a o dvě pohádky: O milionáři, který ukradl slunce a Pohádka o Jonym z cirkusu.
   K meziválečné generaci znalců a propagátorů české a slovenské literatury se po roce 1945 připojili další bulharští básníci a prozaici: Vatjo Rakovski, Dimitr Stefanov, Grigor Elenkov aj. Vznikly různé varianty některých Wolkerových básní, např. Balady o nenarozeném dítěti, Balady o očích topičových nebo Epitafu.
   Bulharská básnická generace, která vstupovala do literatury v polovině padesátých let XX. století, pokračovala v poznávání díla básníka Těžké hodiny a překlady jeho básní zařadila do několika antologií z české nebo ze slovanské básnické tvorby. Básník, redaktor a překladatel Vatjo Rakovski připravil a v roce 1963 vydal značně reprezentativní výbor z Wolkerova díla pod názvem Gost v kašti, za který právem dostal Cenu Jiřího Wolkera. Zasvěcený úvod k výboru napsal další znalec české a slovenské literatury a její překladatel Dimitr Stefanov.
   Recenzovaný Rakovského výbor z Wolkerovy tvorby Sveto chalmče i drugi stichotvorenija svědčí přinejmenším o několika věcech: že se překladatel rád vrací ke svým starým láskám a trvalým uměleckým hodnotám, že Wolkerovo básnické dílo je také v Bulharsku stále aktuální a živé a promlouvá jazykem rozporuplné doby.
   Nový bulharský výbor obsahuje kromě překladatelova výstižného úvodu tři desítky překladů Wolkerových básní, z nichž většina je v nových, odlišných variantách, nejednou přesnějších, výstižnějších, propracovanějších a tím také působivějších. Pro porovnání uvedu dva Rakovského překlady Wolkerova Epitafu:
   
   Počina Irži Volker tuk, izpalnen s običkam sveta,
   be tragnal na borba za spravedlivost toj,
   no ošte ne uspjal sarceto si da chvrli v boj,
   mlad, dvadeset i četiri godišen, grabna go smartta. (1963)

   Počiva Irži Volker tuk, poet, a ne geroj,
   makar v borba za spravedlivost da gorja.
   Predi sarceto si da chvarli v boj, umrja
   mlad dvadeset i četiri godišen toj. (2005)

   Nebýt Bulharsku Vatja Rakovského, bulharští milovníci krásného slova by možná nepoznali básně J. Nerudy, J. Kollára, V. Nezvala, J. Seiferta, K. Biebla, A. Sovy, V. Holana, V. Závady, J. Pilaře, I. Skály, M. Floriana, K. Šiktance, J. Skácela, K. Kryla, J. Suchého, prózy Bohumila Říhy a Václava Čtvrtka, básně českých poetistů a básnického undergroundu i tvorbu mnoha slovenských básnických tvůrců, a nejnověji také připravovaný výbor z básní J. Zahradníčka.
   Nejvytrvalejší, nejvášnivější a nejlepší současný překladatel z české a slovenské poezie do bulharštiny Vatjo Rakovski je zkrátka jedním z těch, o nichž se ve světě právem často říká, že jsou českou kulturní institucí. Cena Ministerstva kultury České republiky za šíření dobrého jména české kultury ve světě, která mu byla v listopadu loňského roku udělena, je pouze symbolickým poděkováním za jeho půlstoletou propagaci české literatury a kultury v Bulharsku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]