Univerzita třetího věku a akademická svoboda v Plzni

   Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš - platí i v životě. A co ne, můžeš se snažit získat - platí v záměrech Univerzity třetího věku.
   Vědoma si těchto moudrostí, rozhodla jsem se svá filozofická minima patřičně rozšířit na Univerzitě třetího věku v Plzni, kde ve školním roce 2005/2006 otevřeli tříletý běh oboru filozofie. Nabita odhodláním a energií, po prázdninách s vnoučaty jsem spěchala domů. Dorazila jsem 6. září večer. To byl druhý den možného provedení zápisu ke studiu - do dvanácté hodiny. Pro mne ve filozofickém pojetí - nástup pod ledovou akademickou sprchu.
   V den příští jsem žhavila telefony. Od osob povolaných jsem se dozvěděla, že místa na filozofii jsou stále volná a je třeba počkat na nástup příslušné pracovnice po dovolené, kdy se dá věc dořešit. Navíc - přednášku je možné kdykoliv a kdekoliv svobodně vyslechnout. Existuje akademická svoboda.
   Při všem úsilí se mi nepodařilo dostihnout slyšení v kanceláři a proto jsem se vydala na první přednášku do školy se záměrem vše pozitivně vyřešit. V přednáškové síni světelná tabule vyzývala všechny přítomné, aby přisedli blíže ke katedře. Volných míst byl dostatek. Zůstala jsem v pozadí a čekala, až se paní, vše zde organizující, trochu uvolní a budu s ní moci jednat. K mému překvapení nenadále přišla sama ke mně. Jednoduše oznámila, abych odešla. Zřejmě byla informována o mém předchozím úsilí. Nic neplatilo mé vysvětlování, žádosti o dojednání, předložení peněz k zaplacení kursu. Vyzbrojena dispozicemi z míst vyšších o akademické svobodě a demokracii jsem oznámila, že přednášku chci vyslechnou a věc projednat. Zůstala jsem.
   Týden naplněný různými povinnostmi uběhl a šla jsem opět do školy s nadějí, že věc se dá kladně vyjednat. Ihned jak jsem položila věci, opětovně ku mně již známá paní přišla. Tentokráte ne sama, ale v doprovodu profesora, předpokládám, že připraveného na nadcházející přednášku. Elegantní šedovlasý pán. Určitě mladší než já. Opět jsem se mu snažila věc vysvětlit. Nebylo to možné. Přišel s předem připraveným rozhodnutím: »Ne!« Nabídl mi, že mi dá k dispozici přehled všech přednášek filozofie na vysokých školách v Plzni, které mohu svobodně vyslechnout. Jenom ne zde, v tomto kursu, uzpůsobeném pro lidi mého věku. Asi abych se neobohatila o myšlení mladých. Jakákoliv má snaha byla marná.
   Výsledkem byla nekompromisně ke dveřím nasměrovaná ruka pana profesora se zdviženým ukazováčkem a hlasitým: »Madam, okamžitě opusťte tuto místnost!« Hlavy pozvedli nejen přítomní posluchači, ale také paní na chodbě, která právě uklízela u vchodu do budovy. Kývla jsem na její dotaz, zda mne vyhodili, a opustila budovu.
   Tak skončilo moje úsilí o rozšíření vědomostí, chápání akademické svobody, pořádku, demokracie i příslušné etiky.
   Zanedlouho bude zahájen druhý semestr.

   JULIE MASOPUSTOVÁ, Plzeň

Autor: Julie Masopustová

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]