Pluly kdysi po mořích a oceánech lodě, o nichž se nezasvěcení mylně domnívali, že jsou filipínské. Barvy vlajky sice souhlasily, ale byly zpřeházené, neboť vedle červeného pruhu nebyl modrý, nýbrž bílý a klín mezi pruhy nebyl bílý, nýbrž modrý. Na lodích žili námořníci, kteří své lodě i moře měli nesmírně rádi, ačkoliv mnozí z nich museli vynaložit značné úsilí, než se z obyčejných suchozemských krys transformovali do podoby statečných mořských vlků. Plavili se mezi přístavy všech světadílů, převáželi užitečný náklad a o své lodi pečovali mnohem lépe než o vlastní manželky. Moře se k nim chovalo přiměřeně, někdy bylo mírné jako beránek, jindy dovádělo jako zlomyslná opice nebo uražená tchyně a čas od času dostávalo záchvaty vražedného amoku, jakým trpívají pětihvězdičkoví generálové při humanitárním bombardování a mírových misích. Inu, moře to není tálínský rybník, ani Máchovo jezero a kdo se bál, zůstal doma sedět na zadku, frflal a záviděl, že námořníci mají výjezdní doložku "ALL," tedy do všech, ale opravdu do všech států světa. Závistivci ovšem nevěděli nic o trampotách života na moři, o těžké práci ve strojovnách, kde ukazatele teploměrů šplhají přes padesát stupňů, o hluku přes sto decibelů, ustavičných vibracích a výkyvech lodi, které dokážou člověka vyhodit uprostřed noci z postele, o sžíravém pocitu odloučení a osamění. A přesto, nebo právě proto měli námořníci svoje lodi rádi a nikdy by se jich za nic na světě nevzdali.
Avšak národ suchozemských krys, oslepený vidinou sladkého života v bohatství, vyměnil jejich lodě za podíly ve fondu s tím americkým jménem, prý za báječnou jistotu desetinásobku. Časem sice poznal, že s akciemi si může leda tak vytapetovat záchod, ale stydí se přiznat, jak grandiózně naletěl a navíc ze svých daní musí splácet dlužné dvě miliardy loděnicím za nejnovější lodě, které se pod červenobílou vlajkou s modrým klínem ani neohřály. Ostatně lodě už stejně neměly co převážet, protože se nic nevyrábí a podobně to dopadlo se vším, co onen dobrý lid měl, co za řadu desetiletí vybudoval a nahospodařil! Koneckonců dobře mu tak, tomu bodrému, dobrosrdečnému a blahosklonně rozdávačnému lidu! Každý "dobrý" skutek má být totiž po zásluze potrestán a mnozí to již na vlastní kůži pocítili, ostatní to časem čeká a jejich chyba, pokud jim dosud nedošlo, že zítra bude mnohem hůř, než bylo včera! Ať se klidně dál tváří, že se nic zlého nestalo, ať třeba zapustí kořeny ve frontách na pracovních úřadech, pakli v dříve známých frontách na banány (nyní taky za 49,90 Kč/kg) už nikdo, ale opravdu nikdo nestojí, ať přemýšlí, co zítra a pozítří do huby, ať si bydlí třeba v zemljankách, když nebudou mít na nájem, ať platí školné, zubaře, léky i doktory, makají do sedmdesáti a následně živoří z dvacetiprocentní penze, hynou bez pohřbů a traurmaršů, ať si prchají před exekutory a úředníky berňáku, ať hudrají na všivý život ve všivé době - stejně jako ti námořníci, kteří byli už příliš staří ke službě na cizích lodích levných vlajek a museli se tudíž z mořských vlků násilně retransformovat zpět do podoby ubohých suchozemských krys! Bohužel, jen málokomu z nich se to zdařilo zdárně a mnozí jsou bez moře vyprahlí jako sušené tresky, takže nechtějte ani vědět, co si o svých soukmenovcích z líbezné českomoravské kotliny myslí a kolikrát prokleli ty, kteří s pirátským loupením souhlasili, natož ty, kteří je přímo způsobili!
Námořnické kletby jsou strašné a "Memento mori" je proti nim toliko laskavé upozornění, že fakticky každý tahá pilku jenom chvilku a nic, ale opravdu nic nepotrvá věčně!
Na zdi u štětínského přístavu si před léty nějaký z práce vyhozený dokař ulevil, a nebylo to žádné pitomé grafiti, ten nápis "Komuni vruczi sie, kurwa cholera, bardzo sie vruczi!" Komuň měl možná dobrou stovku chyb, jichž si byl sice vědom, ale nestačil je zavčas napravit. Přesto mnozí nahlédli, že byl tisíckrát lepší než chamtivý a krvežíznivý buržoust, který sám sebe vystavuje na odiv jako vrcholné dílo boží! Komuni může být docela šumafuk, že s ním buržoust nemluví, koneckonců o čem by se vůbec spolu bavili? Buržoust chyby přiznat nehodlá, co nakradl, to vracet taky nehodlá, komuň se v původní podobě už nevrátí, ani čeští námořníci se bez lodí do Štětína nevrátí, ani lodě se jim, kurva cholera, nevrátí! Zaplaťbůh a požehnej všichni svatí, že aspoň dvě z celé té nádherné flotily byly zachráněny před Velkým kormidelníkem, též zvaným "Kožený pirát z Prahy," jehož je darmo teď nahánět, a plují si dál pod vlajkou bratří Slováků, kteří mají sice také tříbarevnou vlajku, ale bez klínu, takže pro změnu by se zase nezasvěcení mohli mylně domnívat, že je ruská. Nebýt na ní tři kopce, které připomínají slovinský Triglav, a ten dvojitý kříž, což ovšem mají ve státním logu též Maďaři. Ale ti teď protáhli huby, neboť je osobně nenavštívil sám Velký Bílý Otec z Washingtonu, velevážený pan George Walker Bush, kiškykiš!
Ale možná časem i Slováci o ty lodě přijdou - a nejen o lodě, a budou pak vykřikovat kromě známého "Dosť bolo Vaška," také "Dosť bolo Buša, dosť bolo tohto zasratého kapitalizmu!" A jednou možná souběžně proběhne u nich i u nás ostře sledovaná televizní soutěž "O největšího česko-slovenského blba", při níž se v důvodné obavě, že to slovo na ně padne, otřesou zejména známí lžifilozofové a další trapné postavičky, bramborovými metály a lžidoktoráty ověnčené!
Autor: Gandalf Šedý
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)