Z dávnověku vlastního dětství mi utkvěl v paměti firemní štít, zdobící leckterou venkovskou kovárnu: Zkušený a zkoušený kovář a podkovář ten a ten... Mnohem později jsem pochopil, že zkušenost je třeba neustále podrobovat zkoušce, jak to činili majitelé koní, když si je nechávali podkovat, aby se dali využít do zápřahu. Také spisovatelovo umění vyprávět je podrobováno zkoušce, ať ze strany kritiky nebo čtenářské veřejnosti, dnes dělené na lehko manipulovatelnou masu či hrstku přesycených snobů. Pro zbývající je v pokoře určena tato recenze.
   Vyzrát na přelétavou přízeň čtenářstva se pokoušel už Jan Neruda, když v autokritice Povídek malostranských uvedl, v čem spočívá fundament spisovatelovy práce. Spisovatel si jednoduše odchytí postavu a převypráví její příběh; dostaví-li se úspěch, je to jistě zásluha autorova, v opačném případě může za všechno postava.
   Přesně v intencích nabídnutého schématu zbudoval svou prózu Torgny Lindgren (1938) a nazval ji PŘERUŠENÝ PŘÍBĚH (Baronet a.s., 2005, přeložil Zbyněk Černík, str. 216).
   Lindgrenův regionální lokálkář je osočen, že nerespektuje fakta, že si vymýšlí, a tudíž je na jeho práci uvaleno publikační embargo. Zákaz publikovat trvá do smrti šéfredaktora, to je padesát let, a čtenář se s lokálkářem setkává v domově důchodců na Výsluní, neboť se mu ve věku sto sedmi let podařilo "překonat stárnutí".
   Je pro něho hračkou navázat na přerušenou nit lokálky, která na sebe den po dni bere podobu románového příběhu. A kdo jsou protagonisty tohoto příběhu? Venkovský učitel Lars Högström a Robert Maser alias válečný zločinec Martin Bormann. Základní téma: souchotiny a prejt.
   Zhruba v poslední třetině Lindgrenova textu se oba mužové spříznění vztahem ke zpěvu árií vydávají na spanilé jízdy krajem (motocykl německé výroby značky Diamant), aby okusili kvalitu různých prejtů a stanovili žebříček jakosti. Ať už důsledkem výroku Ladislava Klímy, že vítězství sestává jen z bití nebo Whitmanova tvrzení o květech, které musejí být drceny, aby vydaly svou vůni, nejlepší prejt v kraji produkuje skrofulózní Ellen z Lillsjölidenu. Bude to nejspíš i tím, že poživatinu infikuje tuberkuly, neboť léta trpí progresivní tbc. Není proto divu, že příprava Ellenina prejtu je líčena s odpudivou náruživostí.
   Zákaz jakéhokoli dalšího psaní přichází tentokrát z okresního úřadu; Lindgren se tak vyváže z potřeby dokončit příběh, jde přece o příběh lokálkářův... Ten zase veškerou odpovědnost za torzo svede na zástupce okresního úřadu. Lokálkářův další osud v intencích nesmrtelnosti svěří autor do rukou ošetřovatelky Lindy, jíž pomohl náčrtem mapy nalézt zlatou žílu. Z vděčnosti bude o lokálkáře postaráno, tentokrát v soukromí...
   Splývání reality a fikce, tendence k sebereflexivnosti, střídání metod v duchu jazykové hry, to vše činí z románu postmoderní artefakt. Nicméně přirovnání protagonistů Lindgrenova textu k moderním rytířům Svatého grálu, jak to stojí na přední straně záložky, to je vskutku znevážení poetiky a významu artušovských legend. A jako pokaždé, když dílo postrádá základní myšlenku, kvůli níž stálo za to spisovateli začít, nastoupí kritika se skromným návodem, jak číst...
   Ta česká, oficiální, nabízí bezpočet návodů, jak číst Přerušený příběh, dokonce rytíře Svatého grálu bere za své. Přitom by stačilo v intencích "nevěřte všemu, co se k věření předkládá" zalistovat na zadní stranu záložky, kde nakladatelství Baronet v Lindgrenově biografii vskutku nešetří chybami. Končí-li i přesto jedna z oslavných recenzí slovy, že Lindgrenova kniha je jako ten nejlepší Ellenin prejt, a v něm je všechno, pak je nutné doplnit z textu: Co se však týče učitele Larse Högströma, začne pociťovat nepříjemnou horkost, svědění v obličeji a neurčité, ale znatelné dráždění v dolní části dýchacích cest... To, co se s Larsem Högströmem stane pak, v nejbližších měsících, lze snadno uhodnout, a proto o tom není třeba psát...
   Když už nic, pak jenom návrat k Lindgrenovu románu Čmeláčí med a zvláště k Cestě hada na skále s vytrvalou snahou zachovat si lidskou důstojnost proti křivdě a útlaku může představovat zaručenou ozdravnou kúru.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]