Ladislav Beran vyrostl z původního popisování kriminálních přečinů v jednoho z předních autorů tohoto žánru. Na svém kontě má mnoho prací detektivních, ale také novinových povídek a »krimi«-příběhů. Nyní mu vyšla kniha DĚRAVÉ ALIBI v edici České detektivky (nakladatelství Rubico, Olomouc, 2004, s. 255).
Není těžké vystopovat přednosti Beranova psaní: spočívají hlavně v zachycení dokumentárního základu povídek, i když čtenář by snad uvítal prohloubenější a hlavně beletrističtější přístup k postavám a k ději. Převažuje tedy snaha po dokumentárnosti a po rozvedení některých událostí zjišťovaných často pracným vyšetřovacím postupem. Autor si tu pomáhá jistým ozvláštněním jednajících postav. Především si zvolil hned trojici hrdinů, kteří mají jinak lidské rozměry, ale samozřejmě jako strážci zákona se nezpronevěřují svému poslání - jsou to dva muži (Mach, Studnička) a žena (Čtveráková). I oni mají své lidské slabůstky, ale ty jim nepřekážejí ve svědomitém výkonu služby, spíše ozvláštňují - pro veřejnost, která si neumí toto prostředí představit - jejich rodinné, osobní zázemí. Autor tak dosahuje jisté »plnosti« života. Dokonce je zařazuje zcela konkrétně do prostředí vlastně provinčního města Písku a nebojí se pojmenovávat ani místa v okolí, která tvoří jejich rajón (Dobev, Milevsko, Podolsko, Bernartice aj.) Znalci terénu vědí, kde tato místa jsou a mohli by je nalézt samozřejmě také na mapě. Ale tady se již realita odlišuje od fikce, ostatně i sama trojice kriminalistů je přece fiktivní, i když reálné prvky předlohy by se i zde daly najít. Svět spravedlnosti a svět zločinu tvoří vyváženou dvojici a představuje nikdy nekončící »běh na dlouhé trati«. Vymizeli již obvyklí zlodějíčkové, jak je znal třeba Emil Vachek, či jak je známe z mnoha soudniček třeba Rudolfa Těsnohlídka, nastupuje éra tvrdého zločinu, ale ten je u Berana přece jen zjemňován a zlidšťován.
To výrazně nové u Berana najdeme právě v člověčích znacích pátračů po zločinech. Jen namátkou - vyskytne se u nich i pověrčivost, vědomí napjatých vztahů mezi lidmi nahoře a dole, docela obyčejné záliby třeba v kulinářství, užívají i slangu, atd. Látka Ladislavu Beranovi zřejmě nikdy nedojde, nebude vyčerpána a zájem o jeho tvorbu zůstane zřejmě stálý, tak jako čtenáři budou mít stále rádi napínavé příběhy s nahlédnutím pod pokličku dosud neznámého prostředí. V tom se autor po mnoha létech práce dobře, profesionálně vyzná a dokáže se v oboru uplatnit. A tak seznam publikovaných titulů od jeho prvotiny Aukce (1987) utěšeně narůstá.
U knihy Děravé alibi je nutno navíc ocenit hodnotné, jemné až lyricky něžné ilustrace píseckého výtvarníka Františka Doubka.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |