Stát, to jsou instituce. Čím víc institucí, tím víc státu a tím míň svobody, tvrdí liberalismus. A naopak, míň institucí, více svobody. Dějiny institucí nejsou však jen dějinami státu, ale i dějinami lidských schopností spravovat své záležitosti, dějinami civilizace. Mluvčí p. prezidenta p. Jakl v článku Registrace partnerů je vítězství státu nad člověkem (když už, tak snad nad jedincem, pojmenování »člověk« patří do jiné soustavy významů), otištěném v deníku Metro píše, že tento »zákon totiž nebyl o legalizaci« (možná by bylo načase vrátit se k češtině a říci, že zákon se něčeho netýkal, o něco v něm nešlo atd.), »umožnění, povolení dělat cosi, co bylo dosud zakázané. Zákon je o (!) povinnosti státu podporovat, preferovat, dělat státní instituci na požádání každé homosexuální dvojici, a to pouze na základě sexuálního vztahu. (...) Stát zákonem vytváří instituci, postátněný nadstandardní svazek, vztah tří (partner + partner + stát), který bude zákonem chráněn, podporován, zvýhodňován, oslavován, veleben, dáván za vzor. A to je ten problém.«
Chráněn určitě, dalšími vyjmenovanými činnostmi státu si už člověk nemůže být úplně jist. Od toho jsou tu jiné zákony. Zákon nabízí možnost, kterou může ten, koho se týká, přijmout či odmítnout. Tuto svobodu stát nabízel dosud jen párům heterosexuálním a odmítal ji párům homosexuálním. Je to opravdu, jak p. Jakl napsal, zákon na »požádání«. Pan Jakl naopak jeho využití označuje za jakési »měkké manželství« (v němž »není definován veřejný zájem, zato výhody státu tam nějaké jsou«), které stát obdobným zákonem nenabízí párům heterosexuálním (»není náhodou, že dodnes neexistuje cosi jako registrované partnerství muže a ženy«). Nenabízí jim je, protože muž a žena mohou volit mezi volným svazkem a manželstvím, zatímco homosexuálům a lesbičkám tuto možnost stát poskytl teprve teď. Teprve nyní se homosexuální pár může registrovaného partnerství vzdát, jako se pár heterosexuální může vzdát svazku manželského.
Lidská svoboda se spíše než v menším počtu institucí zdá být uložena v možnosti volit si mezi nimi tu, která danému jedinci více vyhovuje. Zákon o registrovaném partnerství se zdá být spíše vítězstvím jedince nad státem než státu nad jedincem. Že by liberalismus měl na mysli jinou svobodu než tu, kterou si umějí představit občané?
Autor: Zdeněk Frýbort
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |