Člověka obklopující prostředí je velmi rozmanité. I lidé existují malí, velcí, tlustí, tencí, proto existují různé konfekční velikosti a krejčí. Jsou lidé hudebně tupí a naopak s absolutním sluchem, lidé s matematickými buňkami a tací, kteří bez kalkulačky si nespočítají ani cenu svačiny. V živé přírodě probíhá neustálý boj o přežívání jedinců a přežívání druhu, kde přežívají a rozmnoží se jen někteří. Tomuto procesu se říká přírodní nebo přirozený výběr - selekce, která, obrazně řečeno, je mostem mezi původní rozmanitostí a dalším vývojem druhů, jejž zajišťují jedinci, kteří přežili. Genetický kód rozhoduje o vývoji organismu, jeho velikosti, rozmnožování délce života atd. O přežívání v boji o život rozhoduje fenotyp - zevní znaky organismu. Hubení lépe utíkají při lesním požáru, tlustí déle vydrží plavat v chladné vodě při povodni. Takový výběr trvající po miliony let vedl ke vzniku dnes existujících forem života v nejrůznějších ekosystémech. Umělý lidský výběr Charles Robert Darwin (1809-1882) demonstroval na psích plemenech, kde jeden a tentýž druh obsahuje bernardýny i psíky, kteří se vejdou "mezi dva krajíce chleba". Selekce nás neviditelně provází od výběru oplozující spermie až po výběr smutečního parte. Lidé si stále si něco vybírají, čímž současně něco odmítají. Dítě zblafne vše, co mu matka uvaří, jídlo od babičky, jinak sladké, kořeněné, barevné, může odmítat, nebo být z něj nadšené a dožadovat se ho u své milované mamulínky. Provádí selekci, nakonec vybíravé "darwiňátko" terorizuje, která jídla se v dané rodině vaří. Rodiče, dříve než se skamarádili, se v inzerátech, tanečních , práci a sportu vzájemně podrobovali výběru podle tělesné výšky, tělesné plnosti, barvy vlasů, fyziognomie, oblečení, příjemného či odpor budícího pachu. Později se hodnotí vzdělání, majetkové poměry, náboženská či politické příslušnosti a záliby. O mnohém rozhoduje prožívání sexu, ne každý pár projde tímto biologickým výběrem. V Prodané Nevěstě Kecal varuje před neuvážlivou ženitbou: "Potom lituje, když už pozdě je, když nenechá se nic odčiniti." Četná manželství jsou uzavřena bez znalostí libreta této opery. Po narození se pro dítě vybírá: jméno, kočárek, postýlka, prostředky proti opruzení, oblečení, hračky, později škola, sportovní klub. Zdánlivě nadějný muzikant neprojde sítem Ševčíkovy houslové školy, jiný se nestane novým Jágrem, i když rodiče potomka protlačili do přísně výběrové sportovní školy. Pokud jsou u nás vůbec manželství uzavřena, ve více než v jedné třetině nastupuje rozvod. Všudypřítomné selekci nelze uniknout v přírodě ani ve společnosti. Mnoho je patentovaných vynálezů, jen málo z nich se realizuje. V supermarketech si kupující vybírá mezi výrobky podle vzhledu, kvalita je utajena, dokud přístroj nepřestane fungovat, nespadne na zem, nevyvolá požár, někoho nezabije. Kdo z nás nepodlehl klamné reklamě, spálíme se a po druhé již vybíráme opatrněji. Obrovský je nabízený sortiment populární hudby a televizních pořadů. Někteří prohlašují, že si není téměř z čeho vybrat, naivně hledají v té záplavě tržního zboží kulturu a umění. Zmíněným šťouralům se říká intelektuálové, ke všemu mají své připomínky, pohybují se marginálně - na okraji společnosti, nedívali se ani na VyVolené, kde probíhal výběr milionáře.
   V tomto roce se bude v naší zemi konat selekce - výběr, budou to volby politických stran, které se ucházejí o důvěru voličů a vstupují do volebního boje. Čím se řídit? Filozof Hegel (1770-1831) doporučoval, abychom vše sledovali v historickém kontextu a dostávali se tak přes historické k logickému, přes jevy - fenomény k podstatě, Marx jako určující vyzvedl důležitost ekonomických faktorů a faktorů třídních. Člověk s výjimkou Robinsona žije jako tvor společenský, kde zaujímá vždy nějaké ekonomicko politické postavení. Politické strany prostřednictvím poslanců zastupují určitou společenskou skupinu - třídu, hájí její oprávněné, někdy i neoprávněné nároky, požadavky ekonomické, mocenské, politické, kulturní i mezinárodní. Volby přestaly být stavovskou výsadou, probíhají podle všeobecného, přímého a rovného hlasovacího práva, vybojovaného za Rakouska-Uherska zásluhou tehdejší sociální demokracie v r. 1907. Poslanci se tradičně seskupují jako pravicoví a levicoví. Někdy se profesionální politolog tváří jako pitomec, který neumí tuto třídní orientaci stran rozpoznat. Není třeba býti politologem, stačí sledovat, jak ODS preferuje proti nájemníkům zájmy majitelů domů, jak se snaží bohatým snížit daně, zkrátit sociální výdaje starým dědkům, jak usiluje omezovat práva odborů, zavádět placení školného, jak vystupuje na ochranu velkododavatelů léků a jsme doma. Pravicová ODS zastupuje zájmy zámožných občanů., které označuje jako "daňové poplatníky." Bohatým nezávidím, nechci jim ubírat na vážnosti, ani jim sahat do svědomí, ale leckoho hlodá pochybnost (pisatele nikoliv), jak je možno, pokud se nejedná o restituenta, poctivě se dobrat v krátké době tak znamenitého majetku. Hlasy těchto slušných, bohatých občanů shrábne pochopitelně ODS, která má v této sociální skupině své oddané voliče.Vedoucí ODS vědí, co od nich bohatí podporovatelé a stoupenci požadují, ale nemohli by jenom s jejich hlasy volby vyhrát, takže musí ve volebním programu provést selekci těch položek, které by ostatní sociální skupiny odrazovaly. ODS se prezentuje jako strana nejlepší pro všechny, akrobatickou argumentací dokazuje, že z vysokých příjmů manažerů a velkých podnikatelů má nakonec celá společnost větší užitek než jmenovaní šikanovaní daňoví poplatníci. Podporuje vždy zájmy lépe placených, např. lékárníky, kde jsou nástupní platy kol 25 000 Kč, tedy dvojnásobné proti nástupním platům lékařským. Bědující, zkušení lékárníci o takových vulgárních věcech, jako jsou jejich výdělky, auta, vily nemluví. Podle statistik manažer má až 60 x větší příjmy než zaměstnanec, takže neudivuje, že tací se stali proslulými sponzory, mecenáši a dobrodinci trpícího lidstva. Hrdost jim nedovoluje nahlas úpět pod strašlivými daňovými břemeny, tuto funkci za ně přejímá ODS a to bez jakýchkoliv protislužeb. Nebýt této ochrany, řada velkopodnikatelů by se vším už dávno praštila a žila by si spokojeně, jako si žijí jejich zaměstnanci. Krajští hejtmani z ODS se snaží zprivatizovat zbylé veřejné nemocnice, diví se, že na levici nechápou jejich nejušlechtilejší argumenty, nicméně našel by se takový bohatý pitomec, aby vkládal svůj kapitál do něčeho, co by mu nepřinášelo zisk? Proč by pak vůbec podnikal? Nemusí jít o zlého vydřiducha, každý podnikatel má činnost nejvýnosnější v náplni svého povolání. Vejškrabky bylo lidové označení pro zbytky jídla v kastrolu a pro poslední děti mnohodětných rodin. ODS podporují i tací, na které se nedostalo při velké privatizaci, tito ekonomičtí vejškrabci - economic scratchboys - doufají, že si ze zbytků veřejného vlastnictví ještě něco přisvojí, nechci říci ukradnou. Bojím se, že tito snaživci přichází už pozdě, nic na ně asi nezbude, místa u možných příštích žlabů jsou už předem obsazená. Bohatý slimák usiluje, jak stojí v čapkovské hře Ze života hmyzu, aby bylo"hodně želí a málo šlimáků." Pakliže někdo doufá, že jeho hlas a podpora pravicové straně je půjčka, která bude později splacena, je prostoduše blbý. V románu Osudy dobrého vojáka Švejka polní kurát dráždí muže, který přišel vymáhat dluh: "Měli jsme humry, lososa a teď ještě smažená vajíčka se šunkou. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze." To se nám to dělá pravicová politika, když máme voliče, kteří dávají svůj hlas ne podle svého reálného společenského zařazení, ale podle své touhy, kam by chtěli patřit, kam by se chtěli vyšvihnout. Nemají-li tito blbečci peníze jako mají bohatci z ODS, chtějí mít s nimi alespoň stejné názory. Levice pořád něco mele o střetech zájmů, každý ví, že se podniká veskrze poctivě, tak proč má být občan obtěžován nějakými majetkovými přiznáními? Není žádný důvod, aby dovážené luxusní předměty byly zvláště zdaňované, podnikatelé si při své vyčerpávající práci musí občas taky udělat radost.
   Pravicové strany jsou vybavené všelijakými obaly, futrály, krabicemi, jejich vzhled nezasvěceným utajuje, co se v těch pěkně pomalovaných škatulích vlastně skrývá. Přísloví varuje "Navrch huj, vespod fuj". Organizace mívají sekretariáty, tajemníky, aby se tajemství nedostala mezi sprostý lid, přičemž se v ODS utajují jistě jen naprosto bezvýznamné ekonomické záležitosti, které nikoho ani nezajímají. Pokud mají levicové strany ještě tajemníky, měly by je zrušit, Volná myšlenka má jednatele! Další filtr informací představují tiskoví mluvčí, chránící své šéfy, neobejde se bez nich u nás nikdo, kdo chce ve společnosti důležitě vypadat. Stane se, že takový tiskový mluvčí může být přítomný schůzce svého chlebodárce s nějakou jeho kamarádkou a pak to uveřejní ve skandalizující knize. Být na místě politika, vydržoval bych si za takto vyhazované peníze namísto člena PEN klubu pěknou reprezentativní milenku a co by bylo třeba, sděloval bych sám. Sexuální skandály, homosexualita, na rozdíl od puritánské Ameriky v naší vlasti žádné ztráty volebních preferencí nepůsobí, svět se u nás nezboří, ani když je politik po vínku trochu víc veselý. V ČR je ale odepsán politik vybavený takovou hloupostí, která vyvolává posměch, Češi byli nacisty ohodnoceni jako šklebící se bestie a takoví už zůstanou. Lidé jsou stíháni výsměchem a ironií zejména za vlastnosti předstírané, rozpaky vždy budí předstíraní zkušenosti u rychlokvašených mladých politiků, u pravice je to její patetické moralizování a šermování občanskými právy. Někteří politici pravice se snaží nedostatky intelektu a vzdělání nahradit arogancí, v Čechách je to špatná kalkulace. Levice sází na lidovou moudrost, kritičnost, smysl pro humor, na přízemní zdravý rozum. Český skeptický národ má dokonce výhrady k tak charismatickým osobnostem, jakými jsou oba Mirkové - Topolánek a Kalousek. ODS přitahuje i skupiny polistopadových spekulačních zbohatlíků, kteří demonstrují svoji nezranitelnost při soudních líčeních, bezohlednou drzost, cyničnost a egoismus. Vše lze koupit, snaží se proniknout do politických špiček. Tito "elitářští spoluobčané" si přímo koledují "o přes držku", libují si ve vyhrocených konfliktech včetně konfliktů sociálních, prahnou po pátrání Interpolu. Obdivuji jejich skvělé advokáty, kteří svůj talent propůjčují těmto lidem po všech stránkách ušlechtilým. Je štěstím pro společnost, že mezi nimi panuje, chvála bohu, "vnitrotřídní" boj, při kterém na sebe vyslepičí kde co. Ty tam jsou doby, kdy na boháče dělali atentáty anarchisté, dnes mají supermilionáři samoobsluhu, navzdory bodyguardům se v této rizikové skupině lidé beze stop ztrácí, počty zastřelených dosáhly čísla 30. Při řešení sociální otázky nemůže však levice čekat, až se mafiáni vzájemně povraždí.
   Přes kritičnost našeho národa bude pravice spoléhat na manipulovatelnost voličů, podle výzkumů v 30 % lidé vůbec nečtou žádné knihy, jsou tudíž pod vlivem pravicové televize Nova a pravicového tisku. Mnozí naši populární zpěváci a umělci podporují pravici, někteří se angažují jako antikomunisté. Činí tak dílem ze setrvačnosti, dílem je k tomu možná vedou i peněžní důvody. Chlebodárci jsou povětšinou pravicového zaměření, levicově orientovaným je vstup do médií velmi znesnadňován. Umělci vědí, že bez podpory finančně mocných by si moc neškrtli. "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!" Pan profesor Jiří David, který "s komunisty nemluví", napsal v Literárních novinách 30/2005: "Peníze kapitalistů do umění investované nikomu nesmrdí. Ani mně ne. S kapitalisty se mluvit musí." Aby ne! Proslavil se, když Hradčany zkrášlil obrovským neonovým srdcem. Nešlo o čin choromyslného, jak se někteří domnívali, smělou realizací zastínil nejen otonskou architekturu, ale dokonce i umělce, kteří zamalovali růžovou barvou sovětský tank. Dopřejme pravici podporu podobných umělců! Není o co stát, známí herci vystupují v reklamních šotech, někteří se umělecky degradují jako baviči, což je jedno z atraktivních zaměstnání polistopadového režimu. Pokud si ale tito prodejní hrají navíc na svědomí a rádce národa, je to už fraška. Mezi dramatickými umělci byli a jsou osobnosti, vzpomenu na vystoupení Miloše Kopeckého na IV. sjezdu dramatických umělců 5. 5. 1987, vystoupení odvážné, plné hlubokých, podnětných myšlenek, snad bude mít tento "pan herec" i v současnosti své následovníky.
   V podmínkách globalizace je nemyslitelné, že by jakákoliv politická strana mohla zastupovat všechny třídy. Je výhodou levicových stran, že se tak ani nemusí tvářit, skupiny nejbohatších, nejmocnějších, v jistém smyslu nejschopnějších, tj. schopných všeho, přenechává pravici. Levicové strany neslibují (ani neumožňují) svým členům a příznivcům, že se z nich stanou milionáři. Ve stranách levice nežijí jen jehňátka, i tam se setkáme s korupcí, s činy, které jsou neslučitelné s původními zásadami těchto stran prostých občanů a zaměstnanců. Ve výzvách k volbám Pařížské komuny 25. 3. 1871 stálo: "Nezapomínejte, že lidé, kteří vám budou nejlépe sloužit, budou ti, které si zvolíte ze svého středu, kteří žijí vaším životem, mají tytéž starosti jako vy. Střezte se žvanilů! Vyhýbejte se miláčkům štěstěny, neboť ten, kdo má jmění, málokdy je ochoten vidět v člověku práce svého bratra! Zvolte raději ty, kteří se nebudou ucházet o vaše hlasy. Voliči nepotřebují, aby se jim kandidáti sami nabízeli..." Zamysleme se před našimi volbami nad těmito doporučeními, jejichž autoři končili u Zdi Federovaných pod palbou mitrailleus a popravčích čet.
   Ty tam jsou doby, kdy se kdekdo přihlašoval k hodnotám pravice v reakci na zkompromitované hodnoty reálného socialismu, k pravici se hlásila dokonce i různá uskupení romská. Dnes už lidé vystřízlivěli, dostávají rozum, uvědomují si, že za populistického řečnění se proti nim chystá ne pravicové, ale pravičácké převzetí moci. Pravičáci představují militantní, málo početné, ale velmi vlivné jádro ODS. Pravičák, křeček, bařtipán, buržoust, paďour - to nejsou jen hanlivá označení známá i z písní V+W z prvé republiky, pravičák dnes představuje stoupence společenského egoismu, v ekonomii drsné, všeho schopné spekulanty, nafoukané domácí pány, zbohatlíky opovrhující běžnými občany, mocenskopolitické špičky, prodejné novináře, je to militantní kloaka české společnosti. Mezi svými jsou v exkluzivních golfových klubech, jindy při ruletě, u rautů, na jachtách, u svých domů, postavených s vytříbeným vkusem v podnikatelském baroku. Občas se k něčemu zachmuřeně, zasvěceně vyjadřují, mají neotřelé myšlenky jako: "Moje filozofie je, že za vším stojí prachy". Chtějí být elitami, avšak nic hodnotného, společensky užitečného nevytvořili, netvoří, hrají si na VIP a jsou to nabubřelé, polovzdělané, samolibé nuly, po smrti po nich mimo urny nezbude než prapodivně získaný majetek a špinavé prádlo.Takovým není co závidět, lze jimi jen pohrdat. Než je mít za přátele a společníky, lépe se jim vyhnout, neustále jsou připraveni stát se proradnými, nelze jim věřit, při uzavírání ekonomických dohod musí být vždy vše preventivně ošetřováno dobrými právníky, ústní domluvy běžné u podnikatelů v Commonwealthu díky nim v Čechách neplatí, permanentně lze od nich očekávat podrazy nejrůznějšího rázu. Pravičáci jako garda očekávají, že je pravicová strana na oplátku ochrání a pokryje i jejich machinace, které bývají na pokraji zákona. Občas přerůstají své straně nad hlavu, ta se jich zbavuje, aby na jejich místo nastoupili další, zatím nediskreditovaní. Nevím, proč bych měl věřit politikům z téhož čeledníku, od koho by mohli solidnost a poctivost okoukat, od daňových poradců, likvidátorů, od advokátů mafiánů, od burzovních makléřů? Ve Švejkovi ruští zajatci na otázku, zda umí stavět železnici, odpovídali: "O ničem takovém jsem neslýchal, žil jsem čestně a poctivě." Na otázku, zda bych mohl podporovat ODS, odpověděl bych stejně. Viděl jsem v TV poslance Langra, jak stojí u továrny v Hranicích, které hrozí uzavření, škodolibě se šklebí s transparentem v ruce. Neprojevoval sebemenší soucit a solidaritu se stovkami lidí, kterým hrozí propuštění z práce, on se radoval z údajného neúspěchu sociální demokracie. Reagoval se nejen jako pravičák, ale i jako zlý člověk; je dobře, že nepracuje jako lékař, eticky by na to ani neměl. Pokud jsou v pravičáckém hnízdě bývalí členové KSČ, je dobře, že takoví křiváci nejsou už ve stranách levice, je dobře, že jsou už bývalí. Pravičáci se nyní chystají za podpory krajských ODS hejtmanů vrhnout na zbytky celospolečenského vlastnictví a na zbytky v minulosti těžce vydobytých sociálních jistot. Pokud občané podpoří proti svým zájmům pravičáky, mají se po jejich výhře ve volbách na co těšit. Nastoupí lidé bez soucitu, kteří na prvé místo kladou odcizené vztahy peněžní, sílu proti slabším, bezohlednost, chamtivost, znalosti proti nepoučeným. Jsou to stoupenci primitivního kapitalismu z dob jeho rozvoje, o kterých do velké míry platí sto let staré hodnocení: "Kolik je těch kapitalistů, řekněme hodných, těžko ovšem říci, já myslím, že je jich víc, než by chtěl Marx připustit. Ale opakuji: pravda je, že takových kapitalistů, jak je líčí Marx, je také dost a víc, než je společnosti zdrávo. Jsou to všichni ti kapitalisté, kteří právě do slova dělají to, co Marx vytýká - je to všecka ta moderní a nejmodernější lichva, která ve velkém slohu a nota bene pod záštitou zákonů provozuje své lupy docela bezohledně a beztrestně. Tento kapitalism má svá doupata na bursách a své tvrze ve všelijakých státních papírech, všeobecná lakota, pověra, věřící stále v hospodářské zázraky, nechuť k práci a k hospodaření je prostředí, z něhož se všichni ti upírové a pijavice stále znovu rodí... Lidé skutečně pracující musí živit celé legie cizopasníků nejen v rozličných kancelářích státní správy, nýbrž také ve vojsku a v církvi, na katedrách a v redakcích, v soukromých obchodech a závodech - všude" (T. G. Masaryk, Otázka sociální, kap.V., odd. 83).
   Sotva se objevily jen slabé příznaky, že by levicové strany mohly mimo vládu spolupracovat, pravice začala bít na poplach, že hrozí nový Únor, znárodňování, nástup komunismu atd. Militantní hlasatelé antikomunismu nikdy nepřekypovali genialitou, ale takhle to s nimi zase zlé není, toto jsou akce připravené pro tradiční setkání hlupáků s podvodníky. Pokud by někdo z politiků takovému rudému nebezpečí skutečně věřil, měl by mu předseda senátu MUDr. Přemysl Sobotka zajistit přednostně vyšetření mozku magnetickou rezonancí. Jak mě poučil internet, mohlo by se jednat podle výpadku úsudku a myšlení o encephalomalacii - měknutí mozku, o nemoc Alzheimerovu, o poctivou staročeskou sklerózu, nebo mohou mít postižení v hlavě encephalokoprosu čili nasráno (proces zblbnutí se zpomalí luštěním křížovek, hrou v šachy a plaváním v ledové vodě). Tato antikomunistická kampaň není zaměřena proti stalinismu, ale proti celé levici, zejména proti sociální demokracii; pokud je KSČM v izolaci, může pravice koaličními tlaky ovlivňovat a znemožňovat realizaci jejího velmi střízlivého sociálního programu. Rozděl a opanuj! Již teď si vedení ODS spočítalo, že spojené hlasy levice převýší hlasy ODS a jejich spojenců a mohou tak zabránit prosazení Modré šance. Čekejme, že od vystupňovaného nepřátelství začne ODS přecházet k námluvám, nabídne patrně sociální demokracii povolební spolupráci, aby prosadila alespoň něco - sociální demokracie může opakovat chyby, jakých se dopustila při volbě prezidenta. Oranžová barva může přecházet do rudé i do žluté. Levicové strany mají před sebou velikou šanci, která by neměla být zmařena. Před sto lety se rozvíjel boj tehdejší ještě nerozštěpené sociální demokracie za všeobecné volební právo; občané by si měli uvědomit, kdo toto právo vybojoval a kdo byl tehdy proti. Pravičáci budou ti poslední, kdo by měl dávat v naší společnosti lekce o obsahu demokracie. Pokud by občanská a sociální práva zajišťovali výhradně majetní, brzo bychom zplakali nad výdělkem. Za francouzské revoluce bylo řečeno, že bez demokracie sociální demokracie neexistuje a to platí dodnes. Ve volební kampani musí levicové strany přimět kolísavé, aby konečně začali myslet. Jak správně napsal Masaryk: "Myšlení bolí". Lepší je bolest před volbami než po nich.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]