Kniha VZPOMÍNKY SCHOVANÉ V DUŠI nese podtitul »Historie rodiny Kludských« a její autorkou je plodná spisovatelka, cirkusačka, zpěvačka a kartářka Dagmar Kludská (nakladatelství Brána, 2005, s. 206). Na název ani na obsah by nebylo dobré vzít přísný metr a myslet si, že se jedná ve všem vždy a důsledně o »vzpomínky«. Samozřejmě, autorka má právo vzpomínat, vybavuji si tu radu italského renesančního umělce Benvenuta Celliniho, který doporučoval psát memoáry nejdříve po dosažení 40. roku svého věku, a tuto podmínku Dagmar Kludská nyní plní, ačkoli má již za sebou tucet jiných titulů. Nechci prozrazovat datum jejího narození, ale vzhledem k tomu, že ani ona tento údaj netají, tak zde je: rok 1945.
   A připomeňme si cirkusy coby velká témata literární i výtvarná. V české tvorbě jsou zastoupeny třeba malířem Františkem Tichým, v oboru literárním bychom sestavili pěknou řádku jmen zkušených prozaiků, počínaje třeba Eduardem Bassem a konče Vladimírem Michalem a dalšími. A tímto měřítkem je nutno posuzovat i Kludskou.
   Kniha se v zásadě obsahově dělí na dvě části, ale ty nejsou od sebe nijak odděleny, prolínají se. Jsou to jednak vzpomínky tklivé a dojemné, lidsky upřímné. Autorka vzpomíná na své rodiče a přátele, na hemžení kolem cirkusových šapitó, na zdary i nezdary, na milovaná cirkusová zvířata, která také, což diváci nemohli vidět, bývala nemocná a někdy i umírala. Vybavují se jí zážitky ze života především rodičů, ale také i vlastní. Neobyčejně působivý je sám závěr knihy, kde píše, jak si vlastní tvrdohlavostí vymohla narození třetího dítěte, Mirka, aniž by její těhotenství bylo žádoucí. Musela překonávat odpor i svých nejbližších. Zajímavé jsou rovněž pohledy na její lidský i umělecký růst, na první krůčky po manéži, kdy předváděla své parádní číslo se cvičenými holuby. Pak je tu ale druhá úroveň vzpomínání a v ní se spojují buď její vlastní představy o vývoji společnosti, nebo i představy lidí stojících jí blízko. A v tomto vzpomínání je mnoho nehistorického, až naivního. Jen občas prosákne skutečná pohnutka stanovisek, jako třeba na str. 15, kde píše o krizi a jejích důsledcích, kdy se cirkusový majetek musel rozprodávat a lidé se ohlíželi po jiném způsobu obživy. Blízcí příbuzní, Karel a Alžběta Kludští, podle jejích slov vlastnili rozlehlou vilu s velkým dvorem, a právě takový majetek se stal překážkou v době, kdy cirkusy postihovala vlna znárodňování. Snad i zde bychom nalezli skutečné důvody příklonu k až bigotní náboženské víře, k víře v osud (karty!) a k nenávisti vůči komunistům, kteří to prý všechno spískali. Komunisty obviňuje kde z čeho, mj. také z toho, že nedovedou snít. Jako by jí nebyli známi muži typu V. I. Lenina, kterého »kremelským snílkem« nazval přední světový spisovatel G. B. Wells, když spolu hovořili o - úspěšné - elektrifikaci Ruska.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]