Nad zprávou agentury DPA, podle které se v anketě společnosti Opinion Research Corp. stala "americká popová legenda" Michael Jackson "nejhloupějším Američanem", a to už počtvrté, zatímco "druhé místo obsadili jen s těsným odstupem viceprezident Dick Cheney a dědička hotelového impéria Paris Hiltonová" a až třetí (sláva mu!) "skončil prezident George W. Bush, který od svého nástupu do Bílého domu v roce 2001 nikdy nechyběl na předních příčkách", nelze si nevzpomnět na tu osmnáctou kapitolu sedmé části Knihy smíchu a zapomnění, kde Kundera vypráví o tom, jak "prezident zapomnění" prosil osobním dopisem do Frankfurtu českého zpěváka populární hudby (v definitivním znění románu se jmenuje Karel Klos), aby se vrátil do vlasti: podle Milana Kundery tu prezident zapomnění tvoří s idiotem hudby párek, který pracuje na stejném díle a jeden se nemůže obejít bez druhého, rozumějme: oběma jde o oblouzení veřejnosti.
   Nevím, zda takový dopis roku 1972 "prezident zapomnění" skutečně napsal a poslal, anebo zda nejde o jednu z mystifikací, v nich si Kundera libuje. Ale aliance ohlupující popkultury a ohlupujících politiků, řídících nejmocnější dnes zemi na zeměkouli, je už evidentní i Američanům, kteří si dávají vnutit jak popové, tak politické legendy a kupují i volí ty, jimiž pohrdají.
   Ve zmíněném článečku z Práva se cituje jeden z účastníků ankety, který napsal, že "Dick Cheney vždycky viděl něco jiného než ostatní. Viděl jaderné zbraně v Iráku, které tam nebyly. Viděl spojenectví Saddáma Husajna a al-Kajdá, které nebylo. A pak viděl koroptev tam, kde stál jeho kamarád," jehož na honu postřelil. To vše by byla náramná legrace, kdyby se o osudu globalizujícího se světa nesnažilo tak urputně rozhodovat takové panstvo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]