Těmito slovy vyjádřil na 1. máje 2006 svůj nenávistný odpor k minulým i současným komunistům absolvent Vojenského gymnázia v Opavě a socialistického vysokého školství Mirek Topolánek. Do smělého hrdinství se probudil až dlouho po 17. listopadu 1989 a dnes se cítí v plné zbroji, již usazený do křesla předsedy vlády České republiky. Jeho manželka se již transplantuje do role první vládní dámy.
Soudím, že tohle všechno je jenom jejich soukromá věc.
Ale už tolik soukromou věcí "lídra nejsilnější opoziční strany" (jak jej označují režimní novináři) není, že mu pro výkon zodpovědné funkce nad deseti miliony obyvatel chybí jenom jediné: opravdová myšlenka a jistá dávka přirozené inteligence a slušnosti.
Jinak proti němu vůbec nic nemám, je to velmi pěkný a urostlý muž z končin i našeho rodu, z něhož však stále více, jak zjišťuji, prýští obyčejná blbost.
A srážka s ní a s jejím nositelem, jak pravil nezapomenutelný Jan Werich, každého člověka opravdu bolí.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |