Když sestavoval Bedřich Václavek knihu Česká literatura XX. století, vložil téměř na její začátek soud Šaldův, který se sluší ocitovat: »Říká-li se, že naše literární obrození jest skončeno, nevěř tomu; právě nyní, v prvních desítiletích XX. věku se rozhodne, budeme-li míti literaturu ve vyšším smyslu: literaturu jako svět hodnot a hodnot svých. Literaturu ne jako náhodu a výjimku, nýbrž jako řád a metodu, kulturní útvar a organism.« A Václavek k tomuto názoru dodává, že v této situaci zastihuje XX. století českou literaturu. Jak případné i pro náš dnešek jsou tyto postřehy! Uvědomoval jsem si to i při četbě antologie současné české milostné poezie S TEBOU SÁM z nakladatelství Dauphin (Praha 2005, s. 125), vyšlé v uspořádání Ondřeje Horáka. Má to být kniha - mnohohlasá výpověď o »láskách, vzplanutích, vášních a poezii své doby«, následující stránky jsou podle úvodních slov výrazem »láskyplného milostného aktu plného shovívavosti k současné české poezii a jejím autorům«.
Posuďme nyní, jak je tento úmysl naplňován!
Především již po formální stránce neúplně - pořadatelé se spokojili s drobnými medailonky autorů, doprovázenými jejich portréty, což by samo o sobě nebylo špatné, ale špatná je častá nezřetelnost podob. Málo obeznámený čtenář se může obdivovat poměrnému mládí zastoupených autorů, ale v některých případech již i jejich úspěchům. Zde však rozhodně neplatí, že důkladná literární studia, a třeba i četné překlady do jiných jazyků, byly samy o sobě zárukou kvality textů. A dále, sotva který čtenář bude naladěn po přečtení málo průkazné jediné ukázky vracet se k jejich textům publikovaným na stránkách namnoze okrajových i zapadlých periodik, nebo i k samostatně publikovaným opusům: prostě jen proto, že je to velmi obtížné, až nemožné hledání. Tu a tam najde jméno, které si snad může z předchozí četby pamatovat, ale v mnoha případech ho oslovují jen zde publikované řádky, které mají často velmi daleko k tvrzení pořadatelů, že se jedná o kvalitní básnické texty. Víc asi uvěříme slibu »shovívavosti«, ale to rozhodně není šaldovsko-václavkovské kritérium. Je docela dobře možné, že vydavatelé vykonávají zde zastoupeným autorům spíše medvědí službu, než aby průkazně zapůsobili na čtenáře, který by měl pln nedočkavosti sledovat další vývoj autorů a jejich následující texty. A přitom, alespoň podle životopisných hesel soudě, velmi mnozí mají výrazné předpoklady stát se plnohodnotnými autory české milostné poezie, byť zde otištěné plody tomu rozhodně nenasvědčují. A dále, některým autorům »je přáno« více, jiným nepoměrně méně, což je další závada. Např. medailon Lubora Kasala je nabubřele rozsáhlý (zřejmě si medailony psali zastoupení autoři sami!), jiné jsou nadmíru stručné. Příliš mnoho prezentovaných autorů musí propadnout sítem nelítostného času...
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |