Aby si čtenář mohl udělat obrázek, kdo je Sidonie Dědinová-Jeziková (1935), stačí vzít na vědomí, že patří mezi nejoblíbenější české autory mezi sudeťáckou nečetnou čtenářskou obcí. Její specialitou je právě psaní o politikovi Dr. Edvardu Benešovi způsobem, který v Německu označují za »dokudrama«, neboť je směsí dokumentace a pokusu o román. Mezi taková díla Sidonie Dědinové patří dvě publikace: Edvard Beneš - likvidátor a Pyrrhovo vítězství Edvarda Beneše.
Aby se čtenáři listu Sudetendeutsche Zeitung toho dozvěděli více o pražské rodačce, bydlící nyní v Ismaningu (severně od Mnichova), pořídila redakce s autorkou interview, které bylo otištěno v č. 3/06.
Sidonie Dědinová v něm tvrdí, že týdeník Sudetendeutsche Zeitung je pro ni nenahraditelný. Jako rodilá Češka se cítí být se sudeťáky krajansky spojena. V padesátých letech působila Dědinová na Šumavě, mimo jiné vedla okresní noviny ve Vimperku. Po svém útěku z Československa vyhledávala kontakty s odsunutými Němci. Nyní jezdívá do Prahy několikráte v roce, kde si pořizuje levně nákupy, a také knihy, které jsou zde podstatně levnější než v Německu. Ve staré vlasti Dědinovou zlobí údajně hraný euroskepticismus prezidenta Václava Klause.
Z velikánů, kteří pocházejí, z Čech by Dědinová ráda poznala i některé již historické osobnosti, jako byl Rudolf Lodgmann-Auen (se Seligerem vůdcem odporu proti nově vzniklé ČSR v r. 1919), Wenzela Jaksche, kdysi vůdce německých sociálních demokratů v ČSR, jakož i odpůrce londýnské emigrační vlády bývalého generála Lva Prchalu; od nich by ráda slyšela, co se mělo kdysi dělat lépe.
Dědinová ráda uvádí, jak bez omezení, v demokratickém souladu žijí čtyři státotvorné národnosti ve Švýcarsku, včetně Rétorománů, kteří tvoří necelé jedno procento obyvatelstva. Ale již neuvádí, že ani zdaleka se tak nevede ve Spolkové republice Německo Lužickým Srbům, kterým jsou zavírány poslední menšinové školy.
Autor: Jaroslav Liška
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |