Bulharský básník Christo Botev se řadí svým dílem - pouhou dvacítkou básní - k takovým revolučním básníkům 19. století, jakými byli Puškin a Mickiewicz. Bulhaři ve své poezii neznají dražšího jména, než je on, protože ve své poezii vyslovil celou národní duši.
Za svobodu, o které zpíval a toužil, aby se jí dočkal jeho národ, sám se šel bít. Opěval vojvody a hajduky, kteří pokládali životy v bojích za svobodu, aby se sám stal vojvodou a ve stejném boji padl. Svou pravdu vyslovil i předpověděl svůj osud v jedné ze svých nejlepších básní - Moje modlitba:
Dej každému, o můj Bože,
živou lásku ke svobodě,
ať bojuje, jak kdo může,
s vydřiduchy na národě.
Vlij odvahu do mé ruky,
ať povstanou otroci ti,
abych i já s jejich pluky
doposledka moh se bíti!
Nedopusť, ať někdy chladne
moje srdce v cizí zemi,
a můj hlas ať nezapadne
jako v poušti bez ozvěny!«
(Úryvek, přeložil Jan Pilař)
Z Bukurešti, kde žil v emigraci s ženou a dvěma dětmi, se vydal se svou ozbrojenou četou rakouskou lodí Radecki, kterou obsadil, na pomoc Dubnovému povstání. Kapitána pak přinutil zakotvit 18. května 1876 nedaleko Kozloduje, kde četa vystoupila. Bohužel, povstání už bylo Turky zvěrsky potlačeno a honička na Boteva skončila v horách nad městem Vraca 20. května (podle nového kalendáře 2. června) - právě před 130 lety - zničením celé čety. Dva roky před osvobozením země ruskou armádou v rusko-turecké válce, během níž vstoupila do historie bojiště na Šipce a u Plevenu.
Bylo mu 28 let, když padl. Napsal si sám epitaf: »Ten, kdo padne v boji za svobodu, ten neumírá...«
Autor: Jiří Stano
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |