Televizní národ je pohlcen těmi VyVolenými Vyvolenci (zkratkou VyVoli) a nevšímá si, jací velikáni mezi námi žijí. A jak ti velikáni mají velikánské zásluhy o vzdělanost a rozkvět národa tím správným evropským, ba přímo americkým směrem. Vždyť takový ministr pro zahraničí (správně evropsky Der Minister für Ausland) Freiheit je velikán nejen postavou, ale i svými vskutku olbřímími myšlenkami.
Začíná to pedagogickými radami diplomatického charakteru, předávanými mladé generaci vpravdě skromným, nezištným způsobem třeba i při cestování rychlíkem »Klidná síla« z východních Čech do Prahy. Tak jednu královéhradeckou studentku naučil v tomto rychlíku správnému státnickému stisknutí ruky. Plným právem mohl konstatovat, že díky tomu se uvedená studentka může s úspěchem stát kandidátkou na místo ministra. Ministr pro zahraničí stále na sobě usilovně pracuje. Tak třeba při nedávné státní návštěvě ruského prezidenta v Praze před zraky celého národa houževnatě nacvičoval správné držení skleničky šampaňského a jak vidět, už mu to skoro docela obstojně jde. Avšak zdá se, že vzhledem k svému trošku specifickému hlasu by patrně nezvládl sólovou diplomatickou árii pana hraběte Zaremby z Polské krve táborského hudebního génia Oskara Nedbala. Tu tedy pan ministr pro zahraničí přes veškerou snahu nemůže zazpívat tak krásně jako Mistr Jindřich Janda, oslovovaný svými obdivovateli »pan Zaremba«. Leč pan ministr může zabodovat v kultuře polského diplomatického chování třebas nejnovějším cvikem, zvaným v odborné terminologii »Marcinkiewiczovo pokleknutí«.
Můžeme být přesvědčeni, že absolvent naší alma mater - Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, toho času kardinál PhDr. Miroslav Vlk by to Freiheitovi jistě s patřičným porozuměním umožnil coby své ovečce při pravidelných ambulantních návštěvách. Koneckonců to z Černínského paláce na Loretánském náměstí do arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí není tak daleko. Při tréninku poctivého polského premiérského pokleknutí by ministr mohl s panem kardinálem prodiskutovat i vzájemné rychlostní varianty v mlýnicích božích soudů a lidské spravedlnosti. Nedávno ministr pro zahraničí prohlásil, že »boží soudy mlely rychleji než lidská spravedlnost«. Jde u renomovaného římskokatolického věřícího o herezi neboli kacířství, anebo o mimořádný vědecký objev, jako když kdysi známý hradní koloběžkář vyhlásil v rozjímání »politika-nepolitika« své legendární objevy v podobě »humanitárního bombardování« neposlušné Jugoslávie? Nebo že by snad ty boží mlýny rychleji roztočil ve Freiheitově milovaném Vatikánu samotný boží náměstek?
Našinci by si měli uvědomit, co ten náš ministr pro zahraničí musí všechno zastat. Je to přímo nad lidské síly. Protože je špičkový diplomat, už měsíc před běloruskými prezidentskými volbami věděl (podobně jako propadlý kandidát opozice Aljaksandar Milinkiewicz), že volby - které se teprve měly konat - jsou zfalšovány. Což nesporně svědčí o prorocké prozíravosti jak našeho ministra, tak vůdce nepodařené »džínové revoluce« v Minsku Milinkiewicze, kterého zlý prezident Lukašenko pustil za hranice, aby szanowny pan Milinkiewicz mohl v »Evropě« dštít oheň a síru na Bělorusko, trpící nedostatkem lidských práv. Protože v Bělorusku je omezováno základní kapitalistické lidské právo - vykořisťování člověka člověkem.
A to se ministr ještě musí starat o Kubu, kde chce s pomocí boží nastolit tu jedině správnou »kapitalistische Freiheit«.
K tomu ještě zabezpečit velkoalbánskou variantu »evropeizace« Kosova, kterého se srbský Bělehrad pořád nechce vzdát »mírovou NATO-cestou«.
A teď ještě Čína! Ještě že mu v poradí známý sinolog Johann Schrummel. Ten totiž ví jak a co s tou olympiádou v Pekingu. A nedej bože, kdyby ti Korejci nakonec měli doopravdy tu jednu atomovou bombu a k tomu byla třeba ještě jedna atomová puma v Íránu! Jaké štěstí, že náš strejda Bush jich má doma tisíce, protože jeho atomové pumy jsou hodné a milé, neboť mají správný americký »mírový punc«.
Tak řekněte, lidičky, nemá toho náš ministr pro zahraničí příliš mnoho na svých bedrech? Neměl by se jmenovat spíše Freiheitskämpfer (bojovník za svobodu)? Jak od něho někteří šťouralové ještě mohou požadovat, aby se zabýval útoky německých a maďarských revanšistů na tzv. Benešovy dekrety a aby na ně patřičným způsobem odpovídal jako český ministr pro zahraničí, placený ze státního rozpočtu České republiky, tedy z peněz českých daňových poplatníků?
Fakt je, že pan ministr by se přímo rozdal. Naše vojenská pomoc Amíkům v Afghánistánu je k nezaplacení! To Rusové byli v tomto směru nezkušení a ani si do Afghánistánu nevyžádali žádné tehdy ještě československé vojáky. Anebo ty naše švédské grippeny, hájící ve službách NATO »západní civilizaci« v Estonsku, Lotyšsku a Litvě proti nebezpečí ruského »židobolševismu« (tak se to říkávalo za ministra Goebbelse, když ještě Hitler budoval »Neues Europa« pod vedením Velkoněmecké říše).
Autor: Josef Poláček-Radyňský
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |