Pravidelně na jaře se mládí vydovádí. Ovšem u některých se v tu dobu hlavní pozornost soustřeďuje na maturity, které některým studentům kazí náladu. Jsou to prostě nervy, ale někdy i pro některé členy profesorského sboru.
Avšak zcela odlišné bylo předmaturitní klima před šedesáti lety. Tenkráte české školství bylo ovlivněno nepříznivou vyhlídkou na začlenění českomoravského prostoru do »tisícileté říše«. Zde se již objevila také tvrdá skutečnost redukce českého školství německými okupanty. Celý svět věděl, že Němci zrušili české vysoké školy již v roce 1939, netušil však, že ani čeští středoškoláci neměli hezké vyhlídky.
To němečtí středoškoláci v demokratické ČSR byli na tom velice dobře, tj. dokonce lépe než čeští a slovenští středoškoláci. Ve školním roce 1929/30 počet německých středoškoláků v ČSR z celkového počtu německých dětí odpovídající věkové skupiny činil 8,31 %, zatímco u českých a slovenských dětí jen 7,97 %. Na počátku německé okupace byl v Čechách a na Moravě počet českých středoškoláků příznivý - 11 %, ale sudetský Němec K. H. Frank nařídil postupnou »korekci«, takže počet českých středoškoláků klesal: ve školním roce 1938/39 bylo u nás ještě 95 164 středoškoláků, v r. 1940/41 jen 84 303, pak ve školním roce 1941/42 pouze 70 854 a ve školním roce 1943/44 již jen 42 838, tj. 4,9 %. Školní rok 1944/45 pod německou nadvládou již nevykazoval ani dřívější stísněné podmínky, jelikož mnohé středoškoláky Němci nahnali na kopání zákopů, mnohé školy byly obsazeny vojsky apod.
Maturity před šedesáti lety se odehrávaly za okolností, které si málokdo dovede představit. Obzvlášť odlišný byl průběh studia na tzv. Jihlavské obchodní akademii. Tato střední škola měla ještě ve školním roce 1938/39 v Jihlavě nedaleko Husova náměstí svoji vlastní budovu. Ale pak Němci, kteří v Jihlavě vládli (tenkráte bylo v Jihlavě asi 17 000 Čechů a 13 000 Němců), ji z této budovy vypudili, takže ve školním roce 1939/40 fungovala ve velké budově Masarykových škol společně s obecní a měšťanskou školou a učitelským ústavem. Dovede si někdo představit, jak obtížné bylo sestavovat rozvrhy hodin, aby se tolik škol vystřídalo? Pro další školní rok 1940/41 Němci již vyhodili obchodní akademii z Jihlavy do Polné. Ještě hůře dopadlo české gymnázium, které bylo snad již v rámci »konečného řešení české otázky« zrušeno a jeho studenti nesměli být přijati na žádné jiné gymnázium.
Německý menšinový ostrůvek kolem Jihlavy zasahoval i do Čech, kde větší obcí byly tenkráte německé Štoky. Němci našli na staré Komenského mapě (nachází se v muzeu v Uherském Brodě), že Polná kdysi patřila mezi čtyři největší moravská města (Brno, Olomouc, Znojmo a Polná) a tak jihlavský okres rozšířili až za Polnou, která se tak opět dostala na Moravu. Avšak obchodní akademie nemohla zůstat v Polné, aby v německém okrese nezbyla česká střední škola. Obchodní akademie byla proto přemístěna do českého Pelhřimova. Zde ve školním roce 1941/42 probíhaly maturity již za heydrichiády.
Vzápětí po atentátu maturantům k obvyklým předmaturitním náladám přibyl i strašák, zda jihlavští Němci, kteří jsou ze vzteku schopni všeho, by mohli zrušit i obchodní akademii. Mnozí studenti záviděli spolužáku Angelisovi, že je podle abecedy první na řadě a že snad on a pár dalších absolvují maturitu dříve, než přijde shora nějaký přípis, že Němci školu ruší. Jak bylo spolužákovi na konci abecedního pořádku, Žatečkovi, se dnes již nikdo nedozví, jelikož podobně jako většina maturantů ze školního roku 1941/42 již nežije.
Naštěstí v Pelhřimově obchodní akademie nebyla tolik na očích jihlavských Němců a maturity nakonec proběhly za daných stísněných podmínek. Nenásledoval pak ovšem žádný tradiční maturitní večírek, neboť »třetí říše bojující za Evropu na všech frontách« se bála několika českých tanečních kroků. Ovšem dnešní mnichovští stipendisté jsou za pár bavorských vdolečků ochotni tvrdit opak.
Autor: Jaroslav Liška
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |