Po pětadvaceti letech opět vyšla kniha Miroslava Ivanova Kdy umírá vojevůdce. Autor název doplnil dlouhým podtitulem: Záznam o zkoumání života a smrti Jana Žižky, kdysi čeledína krále Václava, poté horlivce pro zákon Kristův obzvláštní.
Ivanov uměl psát literaturu faktu, i když některé náměty si hledal podle aktuální konjunktury. V poslední době se například vyzvedává jeho popis procesu s Miladou Horákovou, ale současně se zatajuje, že dříve se stejným zaujetím popsal Leninův zdařilý pokus zorganizovat v roce 1912 zlomovou konferenci bolševiků v pražské Hybernské ulici a připravit tak síly pro Říjnovou revoluci. I v přehledu díla na záložce druhého vydání Žižky byl Lenin v Praze vypuštěn.
Druhé vydání knihy o Žižkovi, tentokrát se souhlasem dědiců (Ivanov zemřel jako sedmdesátiletý v roce 1999), vytisklo nakladatelství Mladá fronta. Nepochybně tak reagovalo na loňskou anketu o Největšího Čecha; v celonárodním plebiscitu Žižka "obsadil" páté místo.
Přebal knihy říká, že Ivanov husitského válečníka zpodobnil ve velmi zdařilé kombinaci hned několika literárních žánrů. Ale tím převažujícím stylem je nejspíš detektivka. Ivanov totiž pátrá. Nejdříve s přispěním českých a polských (!) jazykovědců po smyslu jména Žižka a později s pomocí českých a maďarských (!) vědců různých oborů zkoumá, co se dělo s tělem legendárního husity po jeho smrti před branami Přibyslavi. Hledá, kde byl Žižka 21. října 1424, v den památky, kterou už dnes (z důvodu, který si můžeme jen domyslet) nesvětíme, svátku "11 000 panen", pochován poprvé a kde podruhé. Kde dnes vlastně leží poslední Žižkovy tělesné pozůstatky - kalva se stehenní kostí a pravým žebrem? V kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi, nebo v katedrálním chrámu sv. Ducha v Hradci Králové? Obě města tvrdí, že Žižka je pochován v jejich hradbách.
Některé staré prameny uvádějí rozdílná data Žižkova skonu, jedna verze Starých rukopisů dokonce praví, že zemřel už 11. ledna, ale většina se shoduje v tom, že husitský hejtman vydechl naposledy při dobývání Přibyslavi "v tu středu před svatým Havlem", tedy 11. října 1424.
Hlavní otázka, kterou si Ivanov klade, však v jeho podání zní: "Co se dělo v Přibyslavi s mrtvým tělem?"
Zda na původních 700 rukopisných stranách, později zredukovaných na 424, našel přesvědčivou odpověď, není slušné prozrazovat. Pointa detektivky by vzala za své...
Kout Vysočiny, ve kterém husitský vojevůdce zemřel, spisovatel popisuje jako "okouzlující celek: táhlé a měkké linie pahorků, téměř nekonečné pruhy zelených lesů; nahnědlé lány mizející někde za obzorem, ježatá strniště". To pořád platí. Ale po 25 letech od prvního vydání knihy už neplatí spisovatelův popis kamenné homole na místě, kde vojevůdce vydechl naposledy: "Neprostupná houština vytvářela hradbu, takže z okolí nebylo dovnitř (na mohylu - pozn. IH) téměř vidět".
Na podzim v roce 2004, u příležitosti 580. výročí Žižkovy smrti, byla tehdy 130 let stará mohyla přičiněním města Přibyslav a obce Žižkovo Pole rekonstruována, její zelené okolí zkultivováno a zahradnicky upraveno.
Na jedno z nejsilnějších míst českých dějin se stojí za to vypravit. Pozor však na jednu zradu: v obci, která se kdysi jmenovala Schenfeld a dnes Žižkovo Pole, není hospoda. Je třeba se od mohyly vrátit zpátky do Přibyslavi a před městem se zastavit ve vsi Dobrá. V ní je starý rodinný hostinec U Henzlů. V něm si nad havlíčkobrodským Rebelem můžete Ivanova dočíst a dopátrat se, jak to s Žižkovým tělem v Přibyslavi vlastně bylo.
Autor: Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |