Na zámku v Přibyslavi byla nedávno pokřtěna publikace historika Karla Černého HAVLÍČKOBRODSKO NA POŠTOVNÍCH ZNÁMKÁCH.
Je to již pátá drobná knížka z edice Vysočina na poštovních známkách. V ucelené řadě a vždy ve sličné, graficky jednotné úpravě Václava Judy letos vyšla tři obdobná vydání - Žďár nad Sázavou, Severní Horácko a Památky UNESCO. Loni svoji sérii autor pohotově zahájil titulem Hrad Pernštejn na poštovních známkách. Svým dílkem tak pomohl k obnově goticko-renesančního skvostu po jeho požáru.
Ze všech pěti knížeček je právě ta poslední nejobsažnější a má nejvíce stránek. Je to důkaz, že kraji kolem Brodu se Československá a později Česká pošta při tvorbě nejmenšího umění nevyhýbala, naopak - věnovala se mu dostatečně.
Havlíčkobrodsko je na vroubkovaných formátech zastoupeno především svými umělci. Dvakrát, ale až po 2. sv. válce, v letech 1946 a 1956, byla vydána známka Karla Havlíčka Borovského, jediného českého politika, básníka a novináře, který dal jméno městu (Havlíčkův Brod) i obci (Havlíčkova Borová).
Ale největší pozornost ze všech osobností Havlíčkobrodska filatelie věnovala Janu Zrzavému a Jaroslavu Haškovi. Kromě malířova portrétu byla vytištěna celá řada známek s jeho obrazy a slavný spisovatel, který svůj literární život umělecky i lidsky zakončil v Lipnici nad Sázavou, byl kupodivu na poštovní známce představen nejdříve v Sovětském svazu a Bulharsku. U nás vyšly dva jeho portréty rychle po sobě, ale teprve v letech 1982 a 1983! Vydáno také bylo několik známek inspirovaných Ladovými ilustracemi Osudů dobrého vojáka Švejka.
Dalšími umělci z Havlíčkobrodska, jejichž portréty nebo díla se objevila na známkách, jsou hudební skladatel Jan Václav Stamic a malíři Jaroslav Panuška a Adolf Kosárek. Počátkem letošního roku byly zveřejněny výsledky 13. ročníku ankety o nejkrásnější českou poštovní známku a jednoznačným vítězem se stalo dílo rytce Václava Fajta, zobrazující detail obrazu Letní krajina právě od Adolfa Kosárka.
Z bojovníků 2. světové války se na poštovní známku dostal pilot Stanislav Zimprich, rodák z Německého (Havlíčkova) Brodu, který zahynul ve vzdušném souboji nad oceánem v dubnu 1942 v kabině Spitfiru. Známku s jeho portrétem nechala vytisknout ještě Benešova exilová vláda v Británii pro okamžité použití ve svobodném Československu.
Zatím poslední známka z Havlíčkobrodska vyšla loni v sérii Památky uměleckého řemesla - zvony. Součástí série je zvon děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě.
Podívejme se také do předchozích publikací. Z té, která je věnována poštovním známkám s motivem Pernštejna, je patrné, že tento hrad patří k nejčastěji zobrazovaným, známka s pohledem na něj dokonce vyšla i za protektorátu. Hrad poprvé do rytiny převedl Karel Seizinger. Dramatický osud tohoto rytce Černý připomíná. Od roku 1934 vyryl všechny československé známky, poslední v roce 1938. Včas potom opustil Československo, působil v Chorvatsku, kde v září 1943 zobrazil klášter a kostel sv. Marie podle obrazu chorvatského malíře Vladimíra Kirína. Tuto rytinu někteří označují za nejlepší dílo celé poštovní historie. Po obnovení Jugoslávie Seizinger musel jako Němec nový stát opustit, práci však nedostal ani v Německu a proto ryl bankovky pro nizozemské kolonie - Antily, Curacao, Indonésii nebo Novou Guineu, ale také poštovní známky pro Portugalsko a Spojené národy v New Yorku. Do Československa se opět podíval jako vzácný host známkové výstavy Brno 74. O čtyři roky později zemřel v holandském Haarlemu v úctyhodném věku 89 let. Naše pošta vynikající Seizingerovo dílo posmrtně ocenila vydáním známky s jeho portrétem na pozadí repliky jeho první známky Pernštejna z roku 1926.
Publikaci Severní Horácko na poštovních známkách otevírá armádní generál Ludvík Svoboda. Jak Karel Černý poznamenává, ne na všech byl zobrazen jako prezident. Poprvé "vyšel" v roce 1969 jako vojenský velitel. Zajímavý osud měl aršík vydaný u příležitosti jeho 80. narozenin - v den vydání už Svoboda prezidentem nebyl, aršík byl tedy skartován a přepracován do nové podoby.
Z řad umělců severního Horácka se na známky dostali rodáci z Jimramova - Alois Mrštík a Jan Karafiát se svými Broučky, rodák z Nového Města na Moravě sochař Jan Štursa se svým dílem.
Neobyčejnou historii má série známek T. G. Masaryka ze 7. března 1938, kterou K. Černý popisuje v publikaci Žďár nad Sázavou na poštovních známkách. Náš první prezident je zde zobrazen s dítětem v náručí. Předlohou pro rytinu byl snímek TGM s tříletou holčičkou, v níž byla později vypátrána Eva Neugebauerová. Reportážní fotografie byla pořízena 17. června 1928 ve Žďáru nad Sázavou. Obrazově shodnou známku vydala ještě jednou Česká pošta v roce 2000.
Černý k tomu poznamenává: "Portrét paní Evy Haňkové (rozené Neugebauerové) s prezidentem Masarykem patří bezesporu k nejzajímavějším československým a českým poštovním známkám. Vždyť komu se za života podaří, aby byl vyobrazen na poštovních známkách? Ze žijících osobností mají tuto výsadu hlavy států, v monarchiích někdy další členové panovnických rodin. Na další osobnosti se většinou dostane až po jejich smrti. Portrét paní Haňkové se však objevil dokonce na známkách dvou zemí, přičemž mezi vydáním obou emisí uplynulo téměř 62 let... Doba, po kterou se mohla a může těšit ze svého portrétu na poštovních ceninách, patří určitě i mezinárodně k nejdelším. Jen pro srovnání - portrét rakouského císaře Františka Josefa I. byl na známkách za jeho života 58 let, britské královny Viktorie 61 let a císařovny Zity, manželka posledního rakouského císaře Karla, dokonce 73 let. I tento rekord však může paní Haňková-Neugebauerová překonat, vždyť její maminka, která ji v roce 1928 přivedla na žďárské náměstí, se v plné svěžesti dožila nádherných 100 let! K rekordmankám v délce rozpětí mezi dvěmi emisemi vydanými za života zobrazované osoby však naše paní Eva určitě patří. Vede před ní jen britská královna - matka, jejíž portrét se poprvé objevil na známkách v roce 1937 a naposledy v roce 2000 u příležitosti jejích stých narozenin. Mezi hlavami nekorunovanými však drží Eva Haňková celosvětový primát".
Tak poutavě dokáže Karel Černý psát o poštovních známkách.
Autor: Ivo Havlík
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)