MICHAEL DOUBEK
Dvě děvčátka na sklonku jara
Na konci jara, který je počátkem,
děvčátko v šatičkách a kloboučku
se samo prochází parkem.
Má hračky, dřevěnou kachničku
i plastovou panenku v kočárku,
jen nemá s kým si hrát.
Nehledá odpovědi na otázky,
které trápí dospělý svět,
a nehledá smysl vlastního života.
Nebo snad ano?
Hledá pískoviště, aby si tam hrála?
Hledá lavičku, na níž by si odpočala?
Hledá cukrárnu, kde mají jahodovou zmrzlinu?
Hledá kamarádku, to jediné hledá,
hledá sestru, oporu, důvěrnici,
hledá pevný bod, střed,
Polárku svého vesmíru, vrstevnici.
Hledá nejbližšího člověka,
jenž bude jí a ona jím.
Na sklonku jara, které už letně hřeje
a které je dnem zrození
jahod a třešní a nových životů,
přichází na svět rudý vlčí mák.
Děvčátko k němu jde
a přivoní.
A od té chvíle po cestě kráčí
dvě makové panenky.
Jedna v šatech a kloboučku,
druhá ještě v dupačkách
radují se ze zázraků,
jakými jsou chléb s máslem a zmrzlina,
pestrá motýlí křídla, stromy,
déšť, slunce a měsíc
či lidská řeč
a jakými nejsou motory na naftu,
barevné televizní obrazovky,
rozpálené chodníky, lampy a neony
či tlachání mobilních telefonů.
Ty děti půjdou z pohádky do pohádky.
Ano, každá pohádka je tuhý boj,
žádná zábava a rekreace,
boj se závistí, hloupostí, krutostí, bídou,
zoufalstvím, hamižností,
ale já vím, že ve svých pohádkách
zvítězí nad zlými bytostmi
a že potkají své dobré prince i tehdy,
když už naoko dětmi nebudou.
Jen tak si lze života užívat.
V myslích jim navždy zůstane čas letní předehry,
kdy mráz je tak daleko.
A to mě provždy uklidňuje.
Náš svět prostě bude lepší.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |