Jedno české děvče se provdalo do Řecka. Naučilo se řecky a začalo číst kde co (protože i v rodném jazyce čte kde co). Mimo jiné denní tisk. Vždycky se těšilo v pátek a v neděli na sloupky jakéhosi Kakoulidise. V záhlaví je autorova fotka, z čehož bystře usoudilo, že se jedná o nějakou obecně známou a významnou osobu. Bylo jí hloupé ptát se (přiznat se, že něco neví - co vás nemá!), až se jí náhodou dostala do ruky knížka Seriózní myšlenky. Na přebalu byla stejná fotka jako v novinách a rázem se situace rozjasnila. Začala se pídit i po jiných básníkových knížkách...
Neuvěřitelný básnický jazyk. Ze začátku to byla dřina, verše plné novotvarů, bohatá slovní zásoba, fantazie až malířská, ale čím více jsem pronikala do smyslu jeho veršů, tím víc se mi líbily.
Je tomu skoro přesně rok, co zazvonil telefon a ozvalo se: "Tady Jorgos Kakoulidis, chtěl bych mluvit s paní Věrou." "U telefonu. Co si přejete?" odpověděla jsem dost komisně. Žádného Kakoulidise krom toho básníka neznám, ale ten mi nevolá, říkala jsem si. Nejpravděpodobněji to bude nějaký zákazník mého muže, usoudila jsem. "Kakoulidis. Básník," potvrdil mi hlas na druhém konci linky. "Telefon na vás mi dali v Rizospastisu, dostal se mi do ruky váš překlad Čapkových Bajek a moc se mi to líbilo."
Jiný by se možná radoval z Nobelovky, mně úplně stačila tahle pochvala. Domluvili jsme se, že se sejdeme, abychom se seznámili. Zjistili jsme celkem rychle, že jsme spřízněné duše. Začali jsme se spolu kamarádit, ale také spolupracovat (aktuálně připravujeme výběr Kakoulidisových básní v češtině a antologii české poezie v řečtině, což je úplně pionýrský kousek, tak nám držte palce). Nechci vám představit Jorgose, protože je to nějaký můj kámoš a má u mne protekci, upřímně řečeno snad ani proto ne, že je to obecně uznávaný vrchol řecké moderní poezie, ani ne proto, že je to komunista, ale proto, abych ukázala, že v Řecku se básně píší, čtou, zhudebňují a hlavně vydávají, i když je píší komunisté. Situace není ideální. Psaním se uživí jenom někteří, ale bojkot, závist, vyřizování účtů a blokáda autorů, kteří mají výhrady k dnešní demokracii zločinu, jenž je provozována přes patnáct let v Čechách, je naprosto šokující a uráží každého jen trochu civilizovaného člověka. Talentovaný, vytrvalý a pracovitý autor si cestu ke čtenáři dříve nebo později najde. Nakladatel nehledí napravo nalevo, pokud může na komunistovi vydělat. Naopak, vyvolá-li kniha ohlas, diskusi, je tak trochu skandální (chápej v představách maloburžoazie), každý nakladatel po ní rád sáhne, protože se bude prodávat. A tak - světe div se - v Řecku vycházejí dokonce původní obsáhlé historické a společenské romány, poezie, eseje atd. Samozřejmě také nehorázný brak. Momentálním problémem řecké literatury není nedostatek talentovaných autorů, ani nedostatek čtenářů, ale jejich kupní síla. Knížky jsou velmi drahé. Ani městské knihovny nemají dostatek financí, aby systematicky budovaly své fondy.
Literatura je složité umění - aktivní - nestačí být pasivním příjemcem. Číst znamená soustředit se, uvažovat, vyvozovat závěry, zapojit fantazii a je to něco úplně jiného než sedět u bedny, chroupat brambůrky a nechat si lít do hlavy pomeje (díváte-li se na dnešní televizi čtvrt hodiny, zpomalí se vaše duševní pochody čtyřikrát a pak trvá hodinu, než se uvedou do původního stavu!). Přesto si myslím, že na kvalitu reagují lidé převážně pozitivně. Spousta lidí na televizi tupě civí celé hodiny, ale v podstatě se za to stydí. Máme dobrou zkušenost s besedami s literáty, obvykle se sejde docela slušná "parta" spoluobčanů, kteří přemýšlí nad problémy dnešního světa.
Levicoví autoři jsou obvykle velmi přející. Sám Jorgos Kakoulidis hledá a podporuje nové talenty, aby "zaparkovali" u slušného nakladatele. Fungují také internetové stránky, které se specializují na vydávání prvotin.
Z Jorgosových básní jsem si o autorovi samozřejmě učinila obrázek a když jsem ho poprvé uviděla, po chvíli rozhovoru jsem zjistila, že dílo a autor jsou jedno tělo - jedna duše. Na nic si nehraje, nesmlouvavý k okolí i sám k sobě. Nic si neidealizuje a nezakrývá rány, ale ani se v nich posmodernisticky nerýpá. Jako správný básník je velmi citlivý pozorovatel. (A propos, jenom dobří lidé mohou psát dobrou poezii. Zloba vždycky nějak v básni autora zradí).
Narodil se v roce 1956, vyrostl v athénském městském obvodě Kaisariany. Dělnická čtvrť. Jeho tatínek byl malíř, maminka zemřela, když mu bylo sedm. Jorgos vstoupil do literatury celkem mladý - již v roce 1979 sbírkou jménem Liberty, rychle následovaly další (např. Cesta Mohamedán, Hereze jedné tygřice, Modlitba Giordana Bruna ad.), jež jsou spolu se dvěma povídkami shrnuty v knize Pravda, která neexistuje (1999). Dále vyšlo Pokušení boje (2000), Sirény Omónie (povídka 2002), Faunova píseň (2003), Historie, které se staly skutečností (2004). Celkem vydal na 30 knih. V roce 1994 byl vyznamenán cenou K. Kavafise v egyptské Alexandrii. Jeho básně zhudebnili významní skladatelé, jako třeba Thános Mikroutsikos (mimo jiné autor hudby k poezii Nazima Hikmeta, Wolfa Biermanna, Bertolta Brechta ad.), který o něm řekl: "Co mě opíjí, tomu se vydávám. Nepřiznávám času víc práv než sobě. Že nakonec on bude vítězem ještě neznamená, že mu musíme poklonkovat. Říkám to, protože jsem nedávno četl kritiku renomovaného kritika, (...), že básník naznačuje, že snad by v budoucnosti něco mohl... vzato z jedné strany... vývoj ukáže jestli...? Kritika novořecké literatury je plná takovýhle sentencí. Nikdo neriskuje, nikdo se nevydává v šanc. Důvody různé. Nezajímá mě ani jeden. Já jsem zajedno s Palamasem (velký řecký básník, 1859-1943, pozn. VKJ): ?Ustupujeme ti, básníku, z cesty, abys měl volnost projíti?. Žijeme s mýty zítřka. Kde je důvod, abychom je nepojmenovali?
Jorgos je můj kamarád. Mám ho rád, jako jsem měl rád jeho otce. Miluju jeho básně. Rád je zpracovávám hudebně. Je to významný básník. Subjektivní Mikroutsikos, řeknete si. Je mi to fuk. Přibližuješ se k něčemu, dotýkáš se toho, zraňuješ se, jenom v případě, že to miluješ. A jenom tímhle způsobem můžeš pochopit velkou hudbu, poezii, literaturu.
Rád čtu kosmologii, Kroniku času, o černých dírách. Jsem si jistý: kdyby Jorgos našel nějakou, skočil by do ní."
V další předmluvě (ke knížce Seriózní myšlenky) stojí: "Jorgosovy texty nejsou křehkým porcelánem, jsou to diamanty, které neopracovává, aby vytvořil krásu, ale hází je po nás hlava nehlava. Aby ti ji nerozbily, nezbývá, než je v tichosti obejmout. A nebo konec konců můžeš nechat nějaký dopadnout, nic zlého se ti nestane a až se zahojí jizva a vytahají ti stehy, možná uvnitř něco zůstane (V. Tsokopoulos)."
Ale nechme promluvit samotného autora:
JORGOS KAKOULIDIS
Nikdy jsem se nesetkal ani s Buddhou, ani s Ježíšem Kristem. Je to tak lepší. Proč bych si měl mazat ruce krví?
Provádět kouzla znamená hrát kostky na zádech běžícího lva.
Existuje jenom jedno jediné opravdové pokušení: návrat do hlubin dětství.
Samozřejmě! Přestože jsem si vydloubal oči, stále vidím.
Jaké chyby jsem zase provedl, že mě nenavštěvují mí mrtví přátelé?
Zdraví je skrýší průměrnosti.
Řekl mi - neboj se a otočil mi nůž v žaludku.
Inspirace je pes bez pána. Nikdy se nedozvíš, kdy a jak se objeví, ani kam má namířeno.
Ještě když jsi úplně zničený, ještě tehdy můžeš někde v ruinách spatřit hrací stůl, který na tebe čeká.
Dalekohled je pro filozofa nutný stejně jako maska pro jestřáby.
Dnes dokonce i stromy dělají peníze.
To, co nás budí každý den, je náš další sen.
Nic jsem nezapomněl a nikdo si mě nepamatuje - jaký krásný epitaf.
Moucha a hrdina žijí stejně dlouho.
Romantici zmizeli, protože se nestali nakažlivou nemocí. Představte si romantismus jako mor. Nebylo by to nesmyslné vítězství, stejně jako naše existence?
Každá hádanka se rodí proto, aby nebylo nikdy nalezeno řešení. Kdo ji vyluští, měl by být zaživa upálen a jeho popel rozmetán do všech světových stran.
Ukřižovaný na kříži se stále smál. Jenom ten, kterého tolik oslavujete, se může stále smát.
Tajemství neexistuje.
Nečekej, až si tě najde nůž. Jdi mu naproti sám.
(z knihy apokryfů Seriózní myšlenky, 2004)
Rockové proroctví
Jdoucího po ulici
mě popadlo za ruku proroctví
vždycky budou vánoce
to svaté děcko to ví
a proto neroste
pohřební věnec
brzy sevře mé hrdlo
starý vlk samotář
bude výt pod světly
barokní slávy
kde poslední pokusné zvíře
v podobě člověka
bude tleskat pádu hvězd
a já úplně ztracený
budu řvát jako lev
co se snaží strávit kus železa
ale ten nejlepší kus
sežere vždycky bláznovství
pokorný jej krmím
a pak se navracím domů
do království nerozluštěné abecedy
Co mi prozradila spící Šípková Růženka
Váš případ vyžaduje
aby se setmělo
Usekněte u samého ramene
paži líbezné matce
Panenské už je jen moře
a panna mořské vlnobití
Duše v bahně zapadlá
a smějící se čeká
Mějte se! Třebas topící se
na dně černé studny.
(ze sbírky Pokušení boje, 2000)
Přeložila VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ
Autor: Věra Klontza-Jaklová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |