Léto budiž pochváleno! Plně pravdivý výrok Fráni Šrámka někdy z počátku 20. století. Má-li člověk navíc volno, nemá to chybu. Snad jen ti věční nespokojenci hudrují v létě na vedra, v zimě na zimu. Nic jim není po chuti. My ostatní si vážíme tepla, vždyť spočítá-li se to statisticky, těch studených dnů je v naší zeměpisné šířce víc než je zdrávo.
   Pravidelnými tempy brázdím hladinu bratislavských Zlatých písků. K tomuto místu mám odjakživa krásný vztah, tady jsem například prožila s dětmi koncem září 1989 poslední »socialistickou« dovolenou.
   Nade mnou téměř ultramarinová obloha, zdobená občas bílými mráčky, čistá voda má zas odstín nazelenalý. Užívám si. V rámci možností. Například šlapací loďku si půjčit nemohu, to už je nad mé možnosti, protože najmout si tu malou bych mohla za stovku na hodinu, velkou pak za dvě. (Kde jsou ty časy, kdy to stálo pětikorunu? A komu v rámci valorizace dvacetkrát vzrostl příjem?)
   Tak tedy pozoruji z hladiny ty šťastnější, kteří »na to mají«. - Tři děti tak do 12 let na loďce doslova řádí. Pokud mě paměť nešálí, půjčit lodičku si může jen osoba plnoletá. Snad jde o »úlitbu« za hodinku klidu pro rodiče?
   Jiná loďka pluje majestátně a v pohodě, asi jako její posádka. Dva pohodáři tu mají před sebou jako na stolku láhve piva a nezbytné cigarety, pomalu upíjejí a labužnicky pokuřují. Snad si to na vodní hladině vychutnají lépe než pod slunečníkem nebo ve stínu stromů?
   A další loď: Dva »mafiáni«, jak je pro sebe nazývám. Hlavy vyholené, tváře podmračené, postavy zápasníků sumo a tetování na kůži připomíná vzorek perského koberce. Na krku tlusté řetězy ze žlutého kovu. S nimi tři dívky, evidentně »posametová« generace, těch 17 let jim zcela jistě nebylo. Snad u mužů není zevnějšek tak důležitý, pokud ten člověk je milý a příjemný, ale tyto dva bych tedy sama potkat nechtěla.
   Připomínám si dobu, kdy byl, jak s oblibou pravičáci ironizují, »rohlík za třicetník«, ale hlavně »Od Aše po Čiernou« stálé ceny. Nakonec jako jediný »výdobytek kapitalismu« jsem nucena uvítat nový obchoďák Tesco, který tu otevřeli před rokem. Ono se řekne, nedávat prostor nadnárodním obchodním řetězcům. Ale kdo by se nenachytal na rohlík za 80 hal.? Navíc nepotřebuji peníze, stačí platební karta. Bez »nadstavby« - lodiček - se člověk obejde, ale tu »základnu« - nezbytné potraviny - potřebuje každý...
   »Vládzete ešte?« Další posádka lodičky, opět děvčata »posametové« generace, tentokrát bez »mafiánského« doprovodu.
   »To vypadám tak unaveně?« odpálím.
   »Že či vyzerá tak unavene,« překládá ta jazykově nadanější mou odpověď ostatním.
   Naše jazyky, tolik příbuzné, se vzdalují čím dál víc, to je jistě důvod ke smutku. Ale »či vládzem?« Má fyzička se jistě nevyrovná Honzovi Novákovi, (přemožiteli průlivu La Manche a nejhlubšího jezera světa Bajkalu), ale takové Lipno či Zemplínskou Šíravu jsem »pokořila« několikrát. Zlaté písky nemají až tak velkou rozlohu, ale plavat třeba desetkrát denně na ostrůvek a zpátky není zas takový problém.
   Vracím se ke břehu. Jako nehybné sousoší stojí ve vodě milenecká dvojice v těsném objetí. Není jim zima z té nehybnosti? Láska přece zahřívá i v mrazu, ale mně už asi to »ohnivé léto« jde pěkně na mozek. Či je to úpal? Nejlépe je dát si hned studenou sprchu.
   Léto budiž pochváleno!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]