Řada lidí vás, filmového režiséra Spike Lee, nazývá nejméně pokorným Afroameričanem.
Tak soudí novináři. V Americe je hodně věcí, které vzbuzují hněv. Ale není nás mnoho, kdo mají odvahu o tom nahlas mluvit. Já nemám zábrany kritizovat. Sám se rozhoduji, co si mohu dovolit a co ne.
Ve filmu 25. hodina obnažujete vady amerického vězeňství. Ve filmu She Hate Me atakujete farmaceutické koncerny, které nezákonně propouštějí zaměstnance. V Dokonalém plánu připomínáte neslavnou minulost amerických bankéřů, kteří kolaborovali s fašisty...
A teď natáčím dokument o hurikánu Katrin, který zruinoval New Orleans. Ten film obviní Bushovu vládu, i když samotná tragédie samozřejmě překračuje hranice politiky. Rozhodující je, že v tak dramatické chvíli se demokraticky zvolený prezident poprvé v historii Spojených států obrátil ke společnosti zády.
Věříte, že film ovlivňuje skutečnost?
Ano, může změnit pohled na nějakou událost. Pomiňme spor, zda Leni Riefensthalová byla nacistkou, nebo nebyla, ale její veledílo o sjezdu hitlerovské strany v Norimberku Triumf vůle přivedlo většinu Němců k fašistické ideologii a vzbudilo jejich sympatie k vůdcům Třetí říše.
Můžete jmenovat vlastní film, který ovlivnil veřejné mínění?
Určitě si můj film Dělej, co se má dobře zapamatoval Ed Koch, starosta New Yorku, který se v roce 1989 opakovaně ucházel o toto křeslo. Prohrál tehdy s Davidem Dinkinsem, prvním černošským politikem, který zastával tak vysokou funkci ve městě. Můj film o rasových nepokojích v Brooklynu se začal promítat v létě, krátce před volební kampaní, a jak se později ukázalo, přispěl k Dinkinsově porážce.
Jak definujete fenomén afroamerické kinematografie? Má vůbec smysl dělit tvůrce na barevné a zbytek? Cožpak zdůrazňování těchto rozdílů neupevňuje rasistické stereotypy?
Je třeba vrátit se k počátkům. Násilná deportace otroků do Ameriky jim vzala jejich svébytnost. Bolestné pokusy o zakořenění a společenskou identifikaci pokaždé skončily fiaskem. Říkalo se jim posměšně černoši, Afroameričané, cizinci. Víte, pane, co dnes rozhoduje o tom, že je někdo považován za černého? Dám vám příklad. Když si pustíte rádio, které moderují černoši, nedozvíte se, že Lenny Krawitz je jedním z nich. Krále reggae Boba Marleye vypěstovala bílá média s podporou studentů. On také nebyl nikdy považován za černého. Dnes o tom, kdo je černý, rozhoduje jeho společenské postavení a způsob života. Když bydlíš v dobré čtvrti, ovládáš spisovnou angličtinu a jsi úspěšný, barva tvé kůže se bude přehlížet. Ale když postáváš na rohu ulice a mluvíš slangem, jsi černoch.
Z polského týdeníku Polityka připravil IVO HAVLÍK
Autor: Spike Lee, Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |