Carlos Jesús Cabrera Enríquez, kubánský básník a povídkář, se narodil v Bautě (provincie La Habana) v roce 1960. Roku 1996 vydal knihu povídek Sametovými spáry. O rok později obdržel v Mexiku Mezinárodní cenu Nicoláse Guilléna za sbírku básní Anonymní restauratér. V roce 1999 vyšla Cabrerova básnická sbírka Průsvitné tělo. Cabrera spolupracuje s novinami El Habanero a časopisem Habáname. Je členem Unie kubánských spisovatelů a umělců (UNEAC).
CARLOS JESÚS CABRERA
Zapomenuté jméno
Z času jedinečných dní nezbyla
ani zpěněná krev. Prázdný zvyk kulhá
mezi sterilníma nohama, mezi rukama
bez rukou, nabízí vydýchaný vzduch a nože
řezající za svítání do tváří.
Den se láme mezi vodními řasami a víry
v kalných kalužích očí.
Noc je prostěradlo zvadlé
potem a horečkou.
Svlečená dívka v tureckém sedu,
na malované židli a se zrcadlem snů
je pryč. Venušin pahorek:
drn rozrytý žíznivým skalpelem,
lesík, kde se pase zvíře,
které nemá klid, nezná siestu,
a přece usíná za svěžího večera.
Vzpomínka na mumifikovanou bohyni.
Orchidej pohlaví vylévá svůj znepokojující
parfém, vůni neopakovatelného okamžiku,
ztraceného jako rybí kost na dně hrdla.
Vzdálené štěstí rán, která mívala jména.
Odcizená hračka
a záhadný vzkaz v obočí dítěte,
které ji hledá, kterému utekl tento den.
Průsvitné ženské tělo,
jehož jméno jsme zapomněli.
Hlavní chod
Slané a sladké ruce servírují pokrm,
který mi nebude chutnat.
Ruce se vznáší nad ubrusem
a na stůl pokládají vidličku a nůž.
Ruce se vrací do kuchyně,
k bublání sevřenému
v kamenině na sporáku.
Beru si příbor.
Na talíři leží srdce.
Les zrcadel
Pozoruje tě dav tváří.
Oči vrtají tvé maso,
tisknou tě bratrské a vražedné ruce.
Tvůj obraz se dělí. Rozptýlené fragmenty
po výbuchu dělohy.
Labyrint, kde se ztrácíš a nalézáš.
Jdeš hledat vodu ve vlastnímu nitru,
v očích chvějící se stříbřitý třpyt,
bezedné nebe, které se opakuje.
Každá tvář je volající znamení.
City jsou kmitající obrazy,
běží světem jako pohled z jedoucího vozu.
Videoklip
Maniakální kulka vystřelená
chmatákem vkrádajícím se do dveří.
Hřebík, jenž ukřižoval tělo na kytaru.
Ta střela, noční můra plná prachu
a hvězd spečených krví.
Zasažená tvář se už nezvedá jako slunce
s ostřím úsměvu stínajícím prázdnotu.
Ruce ji drží jako prostého mučedníka.
Tvář vymodelovaná z čerstvé hlíny,
idol zrozený z toho nejlepšího z nás.
Kulka, kámen vypálený z bahna,
dým ve světle. Smrtící kulka
a obličej zahozený do kouta
jako papírová maska po karnevalu.
Kulka bloudící ulicemi
v objetí alkoholu, jásající
z heroinu na veřejnosti přeludů.
Tvář se svléká, mrkající oko
předstírá lásku před zraky kamer.
Kulka, kterou policie nezastaví.
Kulka ve videoklipu promítaném
na všech obrazovkách:
výstřel po nevinnosti.
Tableta
V mých žilách vychází slunce,
bílé a chladivé slunce,
jež mě nese vstříc úsvitu,
pění mou krev
a vrací mi zrak.
Slunce z malé tuby,
kterou mi předepsal sám Bůh.
Slunce v tabletě po osmi hodinách,
abych se neztratil ve tmě,
abych z těla vypudil ďábla.
Ta chemická radost, ten záchvat
průmyslově vyrobeného optimismu,
ta anestézie, která nedokáže zbavit
samoty.
Bod
Dospěl jsi k bodu,
v němž horečka boří sny.
K bodu bez rozměru, nehmotnému
jako noc, jako nemoc.
K bodu, jenž svírá a zastavuje tvůj život,
k bodu ticha rvoucího srdce
a hudby, která je vzpomínkou i pamětí.
Přišel jsi do pokoje bez oken,
v hrudi zvláštní šum,
síť chytá ruce, harpuna probodává jazyk.
Dospěl jsi k bodu, jenž je zrcadlem,
zřítelnicí, znamením.
Básně ze sbírky Průsvitné tělo přeložil MICHAEL DOUBEK
Dulce María Loynazová, asi největší kubánská básnířka 20. století, se narodila v Havaně roku 1903. Vystudovala práva. Za svého pobytu na Kubě se s ní přátelil Federico García Lorca. Verše publikovala od roku 1919. Vydala sbírky lyrických básní a básní v próze Verše 1920-1938, Hry vody (1947), Milostný dopis králi Tutanchamonovi (1953), Bezejmenné básně (1953), Zvěřinec (napsáno ve 20. létech 20. století, publikováno až 1991), Trosečnické básně (1991) či Poslední dny jednoho domu (1993). Je autorkou románu Zahrada (1951), próz Dopisy Juliu Orlandovi (1994) a Léto na Tenerife (1958) a knih vzpomínek Vyznání Dulce Maríi Loynazové (1993), Byla jsem (šťastná) na Kubě... (1993) a Setkání s Dulce Maríí Loynazovou (1994). Její verše byly publikovány v mnoha antologiích a výborech. Byla členkou Kubánské literární akademie, Španělské literární akademie a Unie kubánských spisovatelů a umělců (UNEAC). Byla odměněna více než desítkou kubánských a španělských literárních cen. Dulce María Loynazová zemřela roku 1997.
DULCE MARÍA LOYNAZOVÁ
První lekce z přírodopisu
Tegernaria domestica
Pavouk obecný
Šedý pavouk v čase i v prostoru
v tichém moři vzduchu natahuje svoji síť
Rybář mušek a každodenních smutků...
Ví že za Lásku
se dříve nebo později platí
jednotná cena: Smrt
Lásku a Smrt poutá svými vlákny...
Bezejmenná báseň
Modeluješ mě jako řeka svoje koryto,
jako moře své pláže, jako meč svoji pochvu.
V tobě plynu,
v tobě zpívám,
navždy v tobě schoulená.
Okolní svět nepotřebuji
jako řeka vzduch, jako moře zemi,
jako meč hodovní stůl.
Tobě patří
měkkost mého říčního dna,
skica vln načrtnutá větrem
a lůžko meče.
Uvnitř tebe je vše a venku nic.
Vše, co jsi ty, je pravda,
vše, co nejsi, je klam.
Do tebe jsem vstoupila, jsem tady kvůli tobě.
A kdyby mi něco chybělo, tak si to pro tebe stvořím.
A kdyby mi něco přebývalo, tak si to uřežu.
Chtěla jsem si tvé jasné oči...
Chtěla jsem si tvé jasné oči připnout do vlasů jako zlatou ozdobu.
Chtěla jsem si tvé jasné oči zasadit na zahradě a příští jaro sklidit úrodu hvězd.
Chtěla jsem tvé jasné oči vyhazovat do vzduchu a chytat je jako cirkusový žonglér křišťálové koule.
Ale ty ses zatvářil vážně a pověděl něco moc smutného, čemu jsem dobře nerozuměla.
Přišla noc a oči se utopily v černém moři.
Cena
Celý život se vtěsnal
do tvých bledých rtů...
Celá noc se vtěsnala
do mých chvějících se žil...
Já vedle tebe
se sklenkou vína v ruce
nelíbám a nepiji...
Platím vysokou cenu.
Báseň XLVI
Pohladím vítr a usměji se na stín pro případ, že se na mne ze stínu díváš a líbáš mne doteky větru.
Báseň CXXXVI
Já nejsem já, nanejvýš svůj stín.
Přeložil MICHAEL DOUBEK
STANISLAV ZEMAN
V amfiteátru pod horou Říp
Už je to tady
Vesmírný deštník se rozevírá
Před kapkami židobolševismu
Pardon
Osy zla a islámského terorismu
Protentokrát
Ach ty dějiny
Tragédie nebo fraška
Teátr mundi pilně zkouší
Premiéra klepe na dveře
JAROMÍR ŠIMR
Není host jako host
Cpe se k nám host,
Čechům na starost.
Na Doupově, na Libavé
pro něj místa dost.
Já na bráchu
Když se lidé mají rádi,
tak si vyhoví.
My se oba milujeme
a jednáme fér -
ty budeš zas prezidentem
a já premiér.
Pohádka stáří
Jak je to dávno,
co jsem si rád zapěl
a jindy recitoval.
Teď polykám acylpyrin
a srkám heřmánek
abych se recykloval.
Moje slunce
Kde jsi v celé své kráse,
rozprodali tě?
Nebo jsi zemřelo na úbytě?
Kdysi jsi svítilo jasněji,
hřálo, pálilo, pražilo
a dávalo jsi lidem naději.
Teď s pomocí boží
jsi také tovar, prostě zboží.
Roleta mého života
V čase nula
vylétla vzhůru moje roleta
a já prvně pohlédl na svět.
Nelíbil se mi a řval jsem.
Asi proto,
že jedna válka sotva skončila
a druhá číhala za dveřmi.
V patnácti
spadla roleta před moje mládí,
ale já už neřval a nekřičel,
ale měl jsem.
Modrý tanec
V zámku, v podzámčí
se náš národ roztančí.
Ráz každého tance
určí Modrá šance.
Poznají se?
Básník i politik
hrají si se slovy.
Básník, ten se slovy
mnohého osloví.
Politik proslovy
nadbíhá oslovi.
Hrdí Evropané
Nás hrdé Evropany
trápí dnes jedna věc,
jak snadno dostat Rusko
Evropě pod čepec.
Máťuška Rus teď musí
sejmout z lidí chomouty,
my za to zavřem oči,
až otevře s ropou kohouty.
S Borisem to byla jiná legrace!
Pan Putin zlobí
a neminou ho lustrace.
Důvěřuj a prověřuj
Lidé snadno důvěřují
a pak se jenom diví,
že kdo k nim byl tuze sladký,
tak je z gruntu křivý.
Tak to u nás chodí
Vaše Blahorodí -
že dluh dluhy,
bída bídu,
podvod podvody
a prachy prachy zase plodí.
My si žijeme
Piji, myji, máchám, peru
- prospívá to vodoměru.
Dusím, peču, vařím, smažím
- plynoměr ví, že se snažím.
Svítím, brousím, řežu, sekám
- točí se nám, až se vztekám.
Ale zato:
hřeju se, sluním, opaluji, opékám,
dýchám, kýchám, krkám, vrkám,
mluvím, křičím, výskám, zpívám,
skáču, běhám, kráčím, klušu,
a to všecko v tržním hospodářství
úplně zadarmo!
Tedy zatím!
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |