Anna Dziewanowská, pravnučka u nás stále hojně čteného Henryka Sienkiewicze, krátce před prázdninami přijala pozvání k otevření základní školy v Jablunkově (okr. Frýdek-Místek), pojmenované po velkém polském spisovateli. Informoval o tom polský obdeník Glos Ludu vycházející v Českém Těšíně.
Paní Dziewanowská pracuje jako kustod Sienkiewiczova muzea v Oblegorku. Statek Oblegork leží poblíž Kielců ve střední části země, Poláci ho milovanému spisovateli zakoupili z veřejných darů v jubilejním roce 1900.
Na besedě v Jablunkově a v Českém Těšíně Dziewanowská prohlásila, že Sienkiewicz obdržel Nobelovu cenu nikoli za román Quo vadis, jak se všeobecně soudí, ale výslovně "za celoživotní tvorbu".
Literární svět si letos připomíná dvojí jubileum Henryka Sienkiewicze (6. 5. 1846 - 15. 11. 1916). Wilhelm Feldman ve studii Současná literatura polská (Praha 1935), o něm píše: "Silou své nevyčerpatelné obraznosti se vžil do duší dávných pokolení... dal těm svým vladykům a pánům - ve shodě s dějinami - větší sílu a živelnost povahovou než měli křižáci, žijící ve stadiu dekadence".
Bohumil Balajka v roce 1947 srovnal význam Sienkiewicze pro polský národ s významem Aloise Jiráska pro nás. "Snad se pro ušlechtilé tendence podřízení lásky k vlasti ideálům obecně lidským stal Sienkiewicz v Čechách tak oblíbeným, snad právě proto bylo jeho dílo čteno skoro víc než knihy některých českých autorů. Ostatně si to zasloužil svým kladným vztahem k Čechám. Dokazuje to nejen několik jeho románových hrdinů, kteří jsou Češi, tak např. v románu Křižáci vystupuje Čech Hlava".
V Křižácích Sienkiewicz vylíčil boj Poláků a Litvanů a jejich slavná vítězství u Grünwaldu a Tannenberku. Pro nás je zajímavé, že Sienkiewicz nezapomněl na českou pomoc a zmiňuje se o českých bojovnících, kteří přišli pomáhat Polákům. Podle všeho se této bitvy zúčastnil také Jan Žižka, i když jmenovitě v Křižácích uveden není.
Sienkiewicz udržoval osobní styk s českými spisovateli, především s Kvapilem a Jelínkem. Při cestě do Prahy se seznámil s Jaroslavem Vrchlickým. O jejich setkání Na Příkopech Vrchlický napsal báseň, v níž Sienkiewicze přirovnal k oblaku, který nosí vítr po celém světě, zatímco sebe viděl jako drobnou českou chaloupku, jež hledí okénky na stále stejný obzor.
Za vrchol Sienkiewiczovy tvorby je považován román Quo vadis. Je zajímavé, že čeština byla pátým jazykem, do něhož byl přeložen. Vůbec první překlad byl do ruštiny, až po nás dramatický obraz prvních křesťanů za císaře Nerona v Římě přeložili Italové.
Málo známým faktem je, že spisovatelem byl i syn laureáta, Henryk Józef Sienkiewicz. S úcty k slavnému otci však žádný ze svých románů tiskem nevydal. Celé své dílo nakonec spálil, aby ani posmrtně nedevalvovalo slavné jméno jeho otce.
Autor: Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |