GIOVANNI GIUDICI
x x x
dívenka co mi chtěla ukázat cosi
nevinného ale potají - byli jsme spolu
na studených dlaždičkách pod postelí
- šeptala mi »počkej« - byla to hra
jen o málo jiná než jindy - vešla ale
její starší sestra podívala se pod postel
uviděla nás dala se do křiku přiběhli lidé
- už jsme si spolu nikdy nehráli a to jsem jenom...
ANISE KOLTZOVÁ
x x x
Rozoráváš mě
semena kopřiv
mi sypeš
mezi nohy
tvůj oheň
je krutý
nadýmá mě
uchyluji se
do vlastní krve
mé břicho dokořán
tě vylidní
FRANCIS PICABIA
Ústa
Tvé tělo blankyt slonovina
Milování pro dvě ruce
Večer co večer
Má milovaná
Usínáš
Na hrudi naší lásky
Přeložil ZDENĚK FRÝBORT
Giovanní Giuduci patří k nejvýznamnějším současným italským básníkům. Báseň, kterou otiskujme, se nachází ve sbírce Život ve verších, vydané v roce 1965. Anise Koltzová žije v Lucembursku. Její báseň byla převzata z antologie evropské milostné poezie, která o ní další údaje neuvádí. Francis Picabia je významný francouzský dadaista a surrealista. Báseň Ústa je částí sbírky Básně a kresby dcery, která se narodila bez matky, vydané v roce 1918.
zrt
RADMILA ŘÍHOVÁ
Zmatený sonet
Po dlouhé době předlouhé
k sonetu ruku kladu
Do básně kosa vepíšu
také i lepou vnadu
Sonet jak trakař rachotí
nedostává se ladu
Lásku když nemám holenku
tedy ji aspoň kradu!
Po dlouhé době předlouhé
ženu se tryskem k tobě -
Čí že to v dáli obličej?
Poruším - achich - obyčej:
Po dlouhé době předlouhé
řádky jsem psala... sobě!
MIROSLAV KANTEK
Svoboda 2006 pěkně počesky
Nevím, na čem ustlalas sis ty
po našem mnou zosnovaným rozchodu
Já však o tvý zlatý hrobky
nikdy nestál
a spíš než na posteli růže
mám radši žahavý kopřivy
co ve svým příkopu
nežebrají tolik o vodu
Svědomí, ta bestie,
mi za mou zradu hryže mozek na kusy
Ale i kdybych byl zvyklej
dopoledne každou neděli
v kostele podřízeně polykati hostie
tentokráte vypliv bych je
faráři meloucímu rozhřešení
zřejmě přímo do pusy
Vím, jsem na tobě vinen
a všichni, kdo jste bez viny
ať hodí mi do oken šutry
Ale já chtěl bejt zase svobodnej!
jak na moři se zmítající kutry
Svobodnej jak klient
zkrachovalý banky zachráněný státem
jak domácnost
zadlužená zbožím z gigamarketu
jak nestárnoucí gigolo
na světovým masturbačním parketu
jak státní rozpočet
vyfutrovanej jen sojovým prátem
Svobodnej jak moderátor
hlásící samý neválečný zprávy
jak odkopnutej senior
co králíkům ze zoufalství krade
poslední hrst ssychající se trávy
Jak zákonem hájenej pták
co se dělí o letiště
s nadzvukovým letadlem
a motýlem
ozbrojeným pouze námluvovým tykadlem
Svobodnej jak cena ropy
přikrytý arabským pískem
jak americkej prezident
při návštěvě v Praze
jak podnikatel na Sejšelech
s miliardovým ne příliš košer ziskem
jak poraněná Discovery
na oběžný dráze
Svobodnej jak nahej homeless v trní
co zpitej krabicovým šampáněm
teď na Hlaváči
- s jehlou zabodnutou v předloktí -
svý sny usměvavým poldům
do uší nenávistně vrní
Svobodnej jak rakovina
která nemá logiku
neboť sama sobě chystá
kulku k poslední ráně
když spolu s tělesnejma buňkama
se nakonec sežere sama
s jazykem na triku
při tý svý Poslední večeři Páně
Svobodnej jak televizní
k zblití zvrhlá ptákovina
jak třístovkou rozpálenej
tachometr na dálnici
jak hrst ústřic
na jinak prázdný lžíci
jak soudem nepotrestatelná vina
Svobodnej jak rychlokvašnej umělec
přesvědčenej o svý umělecký vloze
Svobodnej jak literát
živořící na svý
levicově volný noze
Svobodnej jak ryba
co se nevyhnula
potutelný návnadě
svobodnej jak nejvyšší sebejistej Pán
toho času dočasně
Parlamentem umístěnej na Hradě...
Svědomí mě hryže
jako vzteklej rafan uvázanej na řetěz
co na kousky chce roztrhat
svou potupnou psí boudu
a o svým dalším osudu
až do zblbnutí přemítám
ale to expres rekomando
od pravicovejch kádrováků:
Dostavte se okamžitě k Poslednímu soudu!
já velmi striktně odmítám
CHÝ
Vrtichvost
Vrtí s ním vesele,
má rodokmen zrady,
pán ho vřele podrbe
a rakety jsou tady!
Nebožská komedie
Jak v babylonské věži
rozumí si naše scéna.
Představení týdny běží
a diváky už nemá!
Koberec
Peršan - alibi sametu
zachrání mnohé hlavy -
špínu pod něj zametu,
hlavně, že je pravý!
Mediální tržnice
Když ostří míří doleva,
nešetří se řádky,
narůstají písmena
s bakšišem do hromádky!
Když ostří míří doprava,
otupen je břit,
hokynáře mate představa
jak to dílo dokončit!
Rozhovor s kmotřičkou
Vím, že máš v notesu
čas mého umírání,
tvůj rozmar tedy ponesu,
splň ale moje přání:
Nauč se abecedu,
dopřej jí plný věk,
dokud pero nepřivedu
k písmenku Zet!
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |