Byl vynikající sociolingvista, jenže ruštinář a jako takový se »nehodil do krámu« současných lingvistů, kteří jednak sociální přístupy k jazykům příliš nectí (s výjimkou angličtiny) a už vůbec ne k jazyku ruskému, ledaže jeho sociální význam co nejvíce popírají, jakkoli mnozí z nich na něm založili celou svoji životní kariéru...
Jako sociolingvista přemýšlel profesor Skácel o funkci a předpokladech ruského jazyka mezi ostatními světovými jazyky a objevoval takové jeho vlastnosti, které jiné jazyky nemají a nemohou sehrát takovou roli v budoucím socialistickém uspořádání světa.
Takové uspořádání zpanštělé Skácelovy kolegy nelákalo na cestě jejich kariérismu. Na jeho opačnou iniciativu reagovali tím, že jej po převratu 1989 připravili o profesorský titul, což byl jejich »příspěvek« do vědecké diskuse. Tuším, že dnes už se mnozí z nich za svoji horlivost stydí a začínají obracet. Nehodlám je jmenovat, ale ani vítat »do party«. Srdce mi svírá lítost nad odchodem dobrého kamaráda, kterého jsem měl upřímně rád. Sbohem, příteli, a na shledanou v díle, kterému jsme zasvětili životy...
Autor: Jaroslav Sekera
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |