JIŽ OPĚT...

   ... duch starého Rakouska strašil v Olomouci a měl úspěch. Vítán primátorem Ing. Martinem Tesaříkem, představiteli české generality (!), ladnými mažoretkami s krokem drezírovaných cirkusových kobyl, dostavil se před četné obecenstvo ruhmreicher feldmaršál Radetzky, aby zde po způsobu starých kriegskamarádů ochraptěle drsným hlasem řízně pozdravil své milé a věrné Olomoučany. Živí panáci v dobových uniformách vypálili dokonce pár čestných salv, aniž sobě či jiným způsobili sebemenší újmu na zdraví. Rakouský maršál i čeští generálové zdáli se být spokojeni, jejich vojácké duše souzněly.
   Letos popáté dostalo se nám této podívané, a tak snad alespoň někteří z nás si začali uvědomovat závažnost slov majitele pořádající agentury Galia pana Igora Gašparoviče, že před osmdesáti léty jsme trochu lehkomyslně opustili rámec staré monarchie, což stojí černé na bílém v jeho písemném návrhu městu Olomouci pořádat každoročně tuto ideově-politicko-výchovnou šou pro lid obecný.
   Pak už se jen hrálo a hrálo, dobře, pěkně, tak jak bylo psáno v programu. Vojenskou muziku si mnozí stále ještě rádi poslechnou, bylo k tomu i tentokrát dost příležitosti.
   Nerozřešena zůstává otázka, proč přehlídka vojenských hudeb musí být spojena s obnovováním kultu Radetzkého, tohoto věrného služebníka Habsburků, proč se vracíme k ideji státu rakouského.
   O pár ulic dál, před budovou Pedagogické fakulty olomoucké Palackého univerzity stojí po roce 1989 znovuodhalená socha T. G. Masaryka. Ne, neslezl z fundamentu a nešel do kapucínského gruftu ve Vídni odprosit France Josefa, že mu rozbil jeho Östereich-Ungarn. Tu pevnou můžeme i nadále chovat naději, že třeba titíž generálové, co tleskali hercem ztvárněné postavě Radetzkého a jeho slovům, možná tentýž primátor a totéž obecenstvo přijdou zatleskat Masarykovi v některý z památných dnů českého či československého státu, tatáž olomoucká posádková hudba mu tam zahraje Kde domov můj. I kanonáda třeba bude, tentokrát za legionáře převlečených Radetzkého maníků.
   Obávat jest se nám, aby za nějakou dobu nestál opět na svém někdejším místě po roce 1918 odstraněný kamenný Franc Josef, málem na stejném místě, kde na tribuně seděl pan primátor Tesařík s generálskými představiteli a městskou honorací při oslavách slavného a velkého Čecha Radetzkého. To už by se pak nejen mohlo, ale přímo muselo hrát Gott erhalte, což by posádková hudba zvládla stejně perfektně, jako zatím jen ten opravdu pěkný Radetzkymarsch.


Autor: Julius Petřík


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)