Reakce politika na disent je často pravým testem jeho postoje k demokracii. Velké politické osobnosti kritiku nejen tolerují, ale vítají různorodost názorů jako součást zdravé soutěže idejí vedoucí k těm nejlepším výsledkům pro společnost.
   Zajisté nesouhlasí nikdo, komu opravdu jde o demokracii, s postihem kritiků a démonizováním disentu. Ale právě tento nepřátelský postoj byl a je vizitkou George W. Bushe a jeho stoupenců v uplynulých pěti letech, kdy své veřejné kritiky podrobili hanobení, zesměšňování a represáliím.
   Zatímco Bush se osobně někdy nepřipojuje ke štvaní psů proti svým odpůrcům, proslavil se tím, že psy nikdy nevolá zpátky a dovoluje svým podřízeným páchat škody, přičemž mrknutím oka dává najevo svůj souhlas. V některých případech však, jakým je např. potrestání bývalého velvyslance Josepha Wilsona a jeho ženy - zaměstnankyně CIA - Valerie Plameové, si Bush opravdu pošpinil ruce.
   Případy, za kterými stojí Bush, lze ilustrovat tím, co se stalo tříčlenné skupině country-westernové hudby Dixie Chicks, která byla po tři roky bojkotována jen proto, že její vedoucí Natalie Mainesová kritizovala Bushe za to, že nahnal národ do války v Iráku.
   Během koncertu v Londýně 10. 3. 2003 poznamenala Texasanka Mainesová: "Stydíme se za to, že prezident USA je z Texasu". O dva dny později - právě týden předtím, než Bush nařídil invazi do Iráku - dodala: "Podle mne prezident ignoruje názory mnoha občanů USA a odcizuje se zbytku světa".
   Během válečné hysterie, která tehdy zaplavila Ameriku, rozjela se pravicová útočná mašinérie na plné obrátky, organizovala akce, při nichž nákladní auta přejížděla a drtila CD skupiny Dixie Chicks a vyhrožovala rozhlasovým stanicím, které hrály country-westernovou hudbu této skupiny. Mainesová se později omluvila, ale bylo již příliš pozdě zastavit pád popularity její skupiny u veřejnosti.
   Dne 24. dubna 2003, kdy válka v Iráku trvala sotva jeden měsíc, dotázal se moderátor televizní stanice NBC News Tom Brokaw prezidenta Bushe na bojkot skupiny Dixie Chicks. Prezident odpověděl, že zpěvačky "mohou říkat, co chtějí", ale dodal, že jeho stoupenci pak mají stejné právo trestat zpěvačky za jejich výroky.
   "Neměly by se urážet, protože někteří lidé nechtějí kupovat jejich CD kvůli jejich vyjádřením," řekl Bush. "Svoboda je dvojkolejná".
   A tak místo toho, aby povzbudil zcela svobodnou diskusi, Bush dal jasně najevo, že nevidí nic špatného v tom, že jeho stoupenci ubližují Američanům, kteří s ním nesouhlasí.

   Schéma útoku
   Jiné prominentní osobnosti, které se stavěly proti válce v Iráku, jako Sean Penn, se dočkaly stejné odplaty. Bushovi stoupenci si dokonce libovali, když Penn přestal být obsazován jako herec, protože kritizoval zbrklý vstup do války.
   "Sean Penn byl vyhozen a poznává, že takové jednání má své důsledky. A je to !", s potěšením informoval komentátor televizní stanice MSNBC Joe Scarborough, Bushův zastánce.
   Scarborough, bývalý republikánský kongresman, aby zdůvodnil potrestání Penna, citoval hercovy kritické poznámky během jeho předválečného zájezdu do Iráku, že "nemůže pochopit (Bushova administrativa), proč by americký lid a svět nesdílel názor, že v Iráku existují zbraně hromadného ničení".
   Jinými slovy, ať jsou obavy vyjádřené kritiky Bushovy války v Iráku seberozumnější nebo přesnější, čekají je represálie.
   S Bushovým tichým povzbuzením jeho stoupenci rovněž znevažují skeptické spojence USA, jako Francii tím, že vylévají francouzské víno do kanálů a přejmenují "francouzské hranolky" na "hranolky svobody".
   Bushovi přívrženci se posměšně vyjadřovali také o americkém zbrojním inspektoru Hansi Blixovi týdny před americkou invazí za to, že nenašel v Iráku zbraně hromadného ničení. Pravicový karikaturista CNBC Dennis Miller přirovnal Blixovy americké inspektory ke komiksové postavě Scooby Doo, který se nesmyslně prohání Irákem v autíčku.
   Jak se však ukázalo, měli kritici války v Iráku pravdu. Problémem nebyla Blixova neschopnost, nýbrž skutečnost, že Bushovo tvrzení o zbraních hromadného ničení v Iráku bylo falešné, jak po invazi prohlásili Bushovi zbrojní inspektoři David Kay a Charles Duelfer.
   Ale kritici se nikdy nedočkali ani omluvy, ani nápravy újmy, kterou utrpěli ve své profesní kariéře. Jak bylo řečeno ve vysílání pořadu "60 minut" CBS dne 14. 5. 2006, skupina Dixie Chicks byla ještě o tři roky později diskriminována bojkotem Bushových stoupenců.
   "Již zaplatili vysokou cenu za svá kritická slova, a to nejen v penězích," řekl korespondent Steve Kroft. Někdy se zastánci války v Iráku dokonce dali strhnout k výhrůžkám násilím.
   Během jednoho zájezdu byla známá zpěvačka Mainesová varována: "Při svém vystoupení v Dallasu budete zastřelena". Tím byla donucena vystoupit za policejní ochrany, řekla hráčka na bendžo Emily Robisonová. Při jiném incidentu kdosi mířil puškou přímo na vůz rozhlasové stanice, protože na něm byla hudební skupina vyobrazena, uvedla Robisonová.
   Ačkoliv se četné rozhlasové stanice, vysílající country-westernovou hudbu, skupině Dixie Chicks stále ještě vyhýbají, její členky se nedaly zastrašit. Dokonce jedna z jejich písní s názvem Not Ready to Make Nice (Nejsme ochotny být hodné) se obrací proti nenávisti a netoleranci, se kterou se setkaly za své názory na Bushe a válku v Iráku.
   Jak Kroft poznamenal, Not Ready to Make Nice se setkala s příznivými recenzemi a stala se jednou z nejčastěji stahovaných country písní na internetu, a stále ještě "frčí" i přesto, že Bushovi stoupenci telefonují rozhlasovým stanicím a požadují, aby ji nehrály.
   Na dotaz, proč tato taktika funguje, Mainesová odpověděla: "Když jste v showbussinesu a když je to vaše živobytí a když sto lidí posílá e-maily, že už nikdy nebudou poslouchat vaši rádiovou stanici, dostanete strach o svoji existenci. A proč by se nás zastali? Vždyť to nejsou ani naši přátelé, ani naše rodina. A tak zalézají." (Vysílání CBS "60 minut", 14. 5. 2006)

   Případ Plameové
   Ale nejvíce znepokojuje, že tato netolerance vůči disentu nepramení pouze z přílišné horlivosti Bushových stoupenců, ale projevuje se i ze strany loajálních fanoušků, kteří dostávají výstražné signály od špiček Bushovy administrativy.
   Např. nový federální soudní dvůr objevil, že viceprezident Dick Cheney patrně podnítil kampaň na potrestání bývalého velvyslance Wilsona za jeho kritiku tvrzení Bushovy administrativy, že Irák chtěl odebrat z Afriky obohacený uran.
   Po přečtení Wilsonova článku, uveřejněného 6. července 2003 v New York Times, podle nálezu soudního dvora Cheney nad tento článek naškrábal otazníky. Cheneyho otázky vzápětí zformovaly nepřátelskou argumentaci, kterou úředníci Bílého domu a jejich pravicoví přívrženci používali proti Wilsonovi a jeho ženě Valerii Plameové, pracovnici CIA.
   Podle Fitzgeraldova trestního oznámení z 12. května 2006 "tyto glosy podporují domněnku, že zveřejnění Wilsonova článku zaměřilo pozornost viceprezidenta a jeho šéfa štábu (I. Lewis Libby) na Wilsona, na tvrzení v jeho článku a na odpověď na ně".
   Cheneyho otázky byly zaměřeny na důvody, proč CIA poslala v roce 2002 Wilsona do Nigérie, aby zkontroloval - a nakonec zdiskreditoval - podezření ohledně údajné snahy Iráku získat z Afriky obohacený uran.
   "Dělali (úředníci CIA) takové věci i dříve?", napsal Cheney. "Vyslat velvyslance, aby zodpověděl dotaz? Vysíláme obvykle takto lidi aby pro nás pracovali? Nebo ho poslala manželka na vandr?"
   Ačkoliv Cheney Plameovou neuvedl jménem, jeho otázky nasvědčují, že si byl vědom, že je to pracovnice CIA a protože má na starosti problematiku zbraní hromadného ničení, mohla ovlivnit vyslání svého manžela na kontrolu zpráv z Nigérie.
   Několik následujících dní šířili úředníci z Bílého domu, včetně Libbyho a Bushova politického poradce Karla Roveho, mezi novináři údajnou informaci o postavení Plameové v CIA v souvislosti s odsouzením Wilsonova kritického článku. Ve skutečnosti se však Bílý dům pokoušel osočit Wilsonovu cestu jako bratříčkování, zaranžované jeho ženou.
   Dne 14. července 2003 byla Plameová v článku pravicového komentátora Roberta Novaka veřejně označena jako operativní pracovnice CIA, což zničilo její kariéru v CIA a donutilo rozvědku, aby skoncovala se zpravodajskou operací, kterou řídila. Stížnost CIA na ministerstvu spravedlnosti vyvolala šetření tohoto ilegálního vyzrazení pracovnice CIA.
   Původně, když bylo toto šetření ještě pod přímým dohledem nejvyššího státního zástupce Johna Ashcrofta, Bush a jiní úředníci z Bílého domu popírali, že by o prosáknutí aféry cokoliv věděli. Bush předstíral, že přijít věci na kloub.

   "Jestliže něco z mé administrativy unikne navenek, chci vědět, kdo to je," řekl Bush 30. září 2003. "Chci znát pravdu. Pokud někdo uvnitř administrativy či mimo ni má jakoukoliv informaci, bylo by namístě, aby ji poskytl, abychom zjistili, zda tyto výpovědi jsou pravdivé či nikoliv."
   Ačkoli Bush projevil zvědavost a vyzýval, aby každý, kdo má nějaké informace, s nimi vyšel na povrch, zamlčel, že umožnil odtajnění některých důvěrných skutečností týkajících se uranu z Nigérie a že přikázal Cheneymu, aby zařídil obeznámení reportérů s těmito skutečnostmi.
   Jinými slovy, ačkoliv Bush hodně věděl o aféře kolem Wilsona - vždyť byl zapleten do jejího spuštění - podal zavádějící prohlášení, aby skryl roli Bílého domu a signalizoval i ostatním, aby zapřeli, co o tom vědí.

   Nepodařené utajení
   Utajení se mohlo dařit do konce roku 2003, kdy se Ashcroft kvůli střetu zájmů zřekl své funkce a Fitzgerald, federální státní zástupce v Chicagu, byl jmenován zvláštním žalobcem. Fitzgerald vedl šetření daleko agresivněji a dokonce požadoval, aby novináři vypovídali o úniku informací z Bílého domu.
   V říjnu 2005 Fitzgerald obvinil Libbyho z pěti trestných činů křivé přísahy a lživé výpovědi při vyšetřování a maření soudního jednání. Při stání a soudním přelíčení 5. dubna 2006 Fitzgerald dodal, že jeho vyšetřování odhalilo vládní dokumenty, které "nasvědčují záměru zdiskreditovat, trestat nebo mstít se Wilsonovi" kvůli jeho kritice postupu Bushovy administrativy v souvislosti s Nigérií.
   Kromě skutečného úniku zpráv o paní Plameové dohlížel Bílý dům na strategii práce s veřejností, jejímž cílem byla diskreditace Wilsona. Národní výbor republikánů vydal tematické podněty k zesměšňování Wilsona, a zpravodajský výbor Senátu, řízený republikány, uveřejnil ve zprávě o zbraních hromadného ničení zavádějící tvrzení o jeho čestnosti.
   Místo toho, aby byla Wilsonovi vděčna za to, že podnikl obtížnou, bezplatnou cestu ke zjištění faktů do Nigérie a že podal přesnou informaci o pochybných zprávách kolujících kolem Iráku a Nigérie, snažila se Bushova administrativa bývalého velvyslance pošpinit a tím zničila kariéru jeho ženy a účinnost její zpravodajské činnosti stran zbraní hromadného ničení. Od té doby paní Plameová z CIA odešla.
   Spojovacím článkem mezi případem Plameové a útoky na skupinu Dixie Chicks a jiné protiválečně zaměřené prominentní osoby, je Bushova naprostá netolerance k jakýmkoliv osobám v disentu.
   Místo aby vítal protichůdné názory a využil je k utřídění vlastních myšlenek, řídí se Bush zásadou, že jeho názory vycházející z primitivních pudů, "jsou správné" a je třeba, aby se celý americký lid za ně postavil.
   Proto Bush vnímá jakoukoliv soustavnou kritiku coby projev neloajality. Zatímco Bush ještě toleruje lidi projevující nesouhlas, měli by podle něho za to draze zaplatit přesně podle Bushových stoupenců uvnitř i vně vlády. A tak, když Bushovi přívrženci nadávají jeho kritikům do "zrádců" a chrlí na ně další nenávistné výroky hraničící s výzvami k násilí, nevidí Bush žádný důvod tuto zastrašující rétoriku krotit.
   Místo toho se zdá, že si Bush spíše libuje v trestech namířených proti Američanům v disentu.

   Připravila DAGMAR TRUXOVÁ
   Zdroj: Robert Parry, Consortium News

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]