Zdeněk Hrabica, člen Unie českých spisovatelů, stálý spolupracovník Obrysu-Kmene, oslaví 25. října 70. narozeniny. Připíjíme mu na zdraví jeho oblíbeným veltlínským zeleným, samozřejmě ze Znovínu!
Na okraj nekrologu "Proč Češi nenávidí Rusy?"
Během léta náhle zemřel v Praze ruský novinář a fotograf Alexandr Špiněv.
Napsal jsem k této smutné události několik řádek, vzpomínku na svého přítele. Vzpomněl jsem na jeho letošní červencové povzdechnutí, že některá setkání s českými občany v něm neustále vyvolávají otázku: "Proč Češi tak nenávidí Rusy? Stálo vůbec za to, aby naši otcové a dědové obětovali své životy za svobodu Československa?"
A s hořkostí a s ruským humorem pokračoval: "Moc nerozumím tomu, jak se frekventuje v českém tisku, rozhlasu a literatuře keltský prapůvod, jak se odmítají slovanské kořeny; myslím, že jste nevzešli ani z Keltů, ani ze Slovanů, ale ze slonů!"
Vedli jsme spolu nekonečné diskuse, Špiněv nepohlížel růžovými brýlemi ani na ruskou, ani na předcházející sovětskou skutečnost. Podroboval ji nesmiřitelné analýze. Znal jako málokdo slabiny ruské historie a neobcházel je nekritickým pohledem. Vůbec bych se k napsanému nekrologu nevracel, kdybych nedostal několik docela zajímavých dopisů čtenářů, o které bych se chtěl podělit s dalšími.
Nejvýraznější však byly následující řádky Jakuba Malého ze Starého Města u Uherského Hradiště: "...I mne otázka, kterou Vám položil přítel Alexandr Špiněv, již moc dlouho a hodně trápí a nutí k přemýšlení. Musím říci, že hrubě s tímto posteskem nesouhlasím. (Saša se s tímto nesouhlasem čtenáře již nemůže seznámit, ale mohu za autora, který odešel do pravoslavného nebe, zcela oprávněně sdělit, že by se do podobné debaty s chutí pustil! A v mnoha ohledech by s autorem čtenářského dopisu dokonce nadšeně souhlasil - pozn. Z. H.). Neboť znám stále ještě dost lidí, jejichž myšlení zachovává určitou setrvačnost z dob dávno minulých a ještě předminulých. Prostě stále cítí ten bývalý obdiv a přátelský cit k Rusku jako pokračovateli bývalého CCCP. Myslím si tedy, že jich stále dost žije v bludu. Neboť kriticky, řekněte, existuje byť jen jediný důvod, proč mít Rusy rád a nebo proč je nemít rád? Myslím, že takový důvod neexistuje. Vždyť Rusko a později SSSR nesplnilo žádnou svou historickou roli. Všechno, čeho se jen dotkli, to všechno zbabrali. A to navzdory své mohutnosti a síle. Nedokázali nejen garantovat jednotu evropských Slovanů, ale ani se o to nikdy nesnažili. Co je horší a více než horší - nedokázali ani využít té výjimečné historické šance udržet se v čele historického pokroku, v čele naděje utlačovaného světa, neuměli dotáhnout do konce vizi spravedlivého světa.
Vždyť zajisté by bylo lépe pro svět a budoucnost lidské civilizace, kdyby socialismus v Rusku vůbec nevznikl. Bývalý SSSR se choval bezprecedentně, tak jako to historie ještě nikdy nezažila.
Historie, nebo všelidský genom nabízí vždy nejvyspělejším technologiím, kulturám, aby sehrávaly na čas vedoucí role. Sumer, Egypt, Řím etc.
Rusko vynesla do čela úžasná myšlenka. Myšlenku poplivali!
Rusko se velmi podobá USA. Není totiž na světě stát, proti kterému by Američané nevedli válku. Pokud se Rusa týká, není na světě téměř stát, který by Rusové nezradili. Víte přece, jak ostrá je hranice mezi láskou a nenávistí. Znali jsme přece všichni to heslo - Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Znali jsme tu písničku: Láska za lásku, věrnost za věrnost!
Tak ošklivou zradu proti tak mnohým národům světa historie nezná. Zradu nejstrašnější! A řekl bych, že Rusy z toho nikterak svědomí netrápí.
Než nastaly dny zrady, je také mnozí nenáviděli. Boháči, zbohatlíci, buržuové světa a jejich služebníčci, jak na Západě, tak i v tehdejších socialistických zemích. Druhá polovina světa, řekl bych ta mnohem větší, je milovala. Spojovala s nimi všechny své naděje. Je možné, aby tak úžasnou zradu zorganizoval jenom jeden jediný člověk? Je zajímavé, že ti přátelé, v jejichž zájmu se zrada konala, nepřestali Rusa nenávidět. Nemají totiž ještě v rukách veškeré jeho gigantické bohatství. K těmto však přibyli ještě ti, kdož Sovětský svaz, sovětské lidi kdysi milovali. Jejich nynější nenávist, denně živena mediálními prostředky, je ještě strašnější než u odvěkých nepřátel.
K čemu byla ta úžasná a úmorná práce sovětských lidí? K čemu pak byly miliony mrtvých, zabitých, ubitých nejenom u nás, ale všude jinde?
Rusové sami, za všeobecného souhlasu a potlesku mezinárodní reakce naplivali do očí všem mrtvým, dědům i otcům - hrdinům občanské, první a hlavně druhé světové války. Poplivali celou svou historii, poplivali spřátelené národy. Nejhorší na tom je ovšem to, že poplivali celé lidstvo, všelidskou myšlenku o možnosti něčeho takového, jako je pravda, spravedlnost, lidská rovnost, svoboda a důstojnost člověka. Mnohé státy se vydaly na cestu socialistického vývoje jen díky vzoru i tlaku ze strany SSSR.
Neboli zavedli dítky do hlubokého lesa a pak je tím nejhnusnějším způsobem předhodili vlkovi.
My bychom je snad měli milovat? Za co?
Za to, že vrátili vývoj lidstva o celá staletí. Kdyby se Stalin vzdal pět kilometrů před Berlínem Hitlerovi, byla by to možná menší zrada než zrada Michaila Gorbačova.
My je máme milovat za to, že zase máme zbohatlíky, chudobu, že chvála bohu máme zase svoboděnku, ve které svobodně žijí bezdomovci, žebráci, že máme zase své nezaměstnané, že se pořádají štvanice na všechny, kdo v minulosti jen dýchali, za vyhazovy z práce, za lustrování, za to, že se stáváme téměř cizinci ve vlastní zemi, že vše, na co miliony dřely staletí a desetiletí, schlamstli nenasytné ruce lumpenburžoazie i feudálů? Za všechny ty lži, dělení lidí na kategorie? Za to, že bohatí se stávají bohatšími a chudí chudšími, že bohatí si své bohatství a prebendy dědí také na věčné časy? Etc. Etc.
Rusové nezradili jenom nás, Čechy a Slováky! Zradili své blízké - Ukrajince, Maďary, Němce, Bulhary, Rumuny, zradili Castra, zradili celý islámský svět, zradili Varšavskou smlouvu, RVHP a všechna pokroková hnutí.
To všechno v době, kdy SSSR byl na vrcholu své moci a slávy. Zradili boj Afričanů i Asie za lidský svět.
Ovšem, co nejhorší, zradili sebe sama.
Obr spáchal dobrovolně harakiri. Vzal do hrobu všechny své bývalé přátele.
Jidáš se oběsil. Noví přátelé Rusa nenávidí více než dříve, usilují o jeho bohatství a o definitivní porážku.
Zrádce nemiluje nikdo!
Stali se bezvýznamnými, musí mlčet, když jim odstřelí atomovou ponorku, musí mlčet, když jim zabíjejí děti v Beslanu, mlčí všude jinde, maximálně používají otřepaný trik s teroristy.
Když chtějí u nás někoho pronásledovat, vyhrabou i padesát let staré a dávno neplatné zákony, které prý porušil. Hájil hranici svého suverénního státu. Bude souzen.
Superjidáš nemá svědomí. Ani se neoběsí, ani jej netrápí svědomí. Ani jej nikdo nesoudí za bezprecedentní zločin v lidské historii.
Nenávist třídní, rasová mezi národy apod. je zakázána. Jediným druhem nenávisti, která je všemi našimi médii (možná i jinde ve světě) - novinami, televizí (v cizích rukách, pozn. Z. H.) i rozhlasem doporučována, je nenávist ke všemu ruskému.
Neboť láska za lásku, věrnost za věrnost, zrada za zradu, nenávist za nenávist.
Proč bychom je měli mít rádi?"
(Názor jistě zajímavý, nicméně pošetilý. Zcela totiž postrádá třídní hledisko - také Rusové trpí ve vlastní zemi, ale nikoli proto, že jsou Rusové, nýbrž proto, že jsou vykořisťovaní Rusové - pozn. red.)
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |