K 70. narozeninám slovenského básníka Ľubomíra Feldeka
S Ľubomírem Feldekem jsem se často setkával v dramatickém období osmdesátých let minulého století. Za toto období našeho kamarádství nás nynější rychlokvašení literární internetoví pseudokritikové (v ČR i v SR) nařkli, že jsme patřili tehdy k těm, kdo propašovávali do mysli národů na obou stranách Československa nežádoucí výhonky sovětské (ruské) tvorby. Tehdy mocní skřípali zuby, aby zanedlouho, když čas oponou trhnul, vytasili své ztupělé meče a hnali se za rozkutálenou korunou a dodneška se nezastavili.
V jednom z četných dopisů z Bratislavy mi Ľubomír Feldek 28. září 1987 napsal mj.: "Nemyslím si, že naše diskusní vystoupení jsou nějak revoluční, jenom máme tu smůlu, že říkáme některé věci, které budou ti, kterým se dneska nelíbí, říkat o nějaký týden později, i našimi slovy! "
Cožpak to není povzbudivé čtení poté, kdy po 17. listopadu 1989 vstali noví bojovníci (dříve s rudou hvězdou, ale i s haknkrajcem na čele) a s antikomunistickým kopím retušovali a retušují svoji zbabělou minulost, usazeni většinou v cizácky nebo domácky vyvlastněných novinách - Mladé frontě DNES, v (Rudém) Právu, v Lidových novinách, v Hospodářských novinách a jinde?
V té vzrušené době jsme se s Ľubomírem - Ľubou Feldekem do hloubky poznali.
Objevil jsem v něm, sám pro sebe i pro jiné čtenáře, mimořádného, nebojácného člověka, velkého slovenského básníka, zcela originálního překladatele největších světových básníků (ruských, francouzských, anglických, a především českých), vynikajícího dramatika, mistra všech literárních žánrů.
Sedávali jsme v redakci Světa v obrazech a ještě častěji v pražských vinárnách, plných diskusí (ne jako dnes, kdy tyto putyky po této stránce hynou na úbytě), hádali jsme se a přeli, každý o své a dohromady o naše.
Mimořádný talent, jaký se rodí jednou za století - Ľubomír Feldek, po otci Čech, po matce Slovák - se narodil 9. října 1936 v Žilině, vystudoval slovenštinu na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě, pracoval jako redaktor ve vydavatelství Mladé letá, byl pomocným dělníkem, redaktorem závodního časopisu Tesla Orava, redaktorem Slovenského spisovatele, působil ve svobodném povolání. V listopadu 1989 byl spoluzakladatelem Verejnosti proti nasiliu.
Na svatého Václava 28. září 2006 jsem byl Feldekem pozván do Slovenského institutu v Praze na koncert jeho dcery, konzervatoristky Katky, excelentní zpěvačky, jakých je málo. Básník, spisovatel, překladatel, dramatik představil svou novou knihu V otcovej Prahe - Poznámky na pamäti, vydanou Slovenským literárním klubem v ČR a Spolkem priatelov slovenského divadla v ČR.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |