ZDENKA BERGROVÁ
x x x
Kdo bojoval s Hitlerem,
už nemá vrch nad klérem.
Hitlera si vážil papež
a s ním vrchní klérus taktéž.
Wehrmacht nosil jako punc
na opasku Gott mit uns.
Víra v Boha není církev,
zosobněný Bůh je klam,
pomáhá však v bídě bitev,
kdo v něj věří, není sám.
Kdo bojoval s fašisty,
má teď osud nejistý.
Mocnostem už vadne paměť,
tak nechtějí Es Es hanět.
Kdo byl pro ně - jiná věc,
to byl správný zbabělec.
x x x
Bibli jsem kdysi přelouskala,
vím, je to kniha přísloví,
Kristus je láska, Petr skála,
slovo se slovem přetaví.
Fyzika prý našla Boha,
jenže není pro lidi.
Náboženství máme mnohá,
bolest pánbu nevidí.
Prý je Bůh ta energie
mezi všemi složkami,
prý ovládá vše, co žije.
A přece je neznámý.
x x x
Z oblohy se šikmé sněhy řinou,
ve vlnách práh noci smáčejí,
miliony vzkazů nad krajinou
znějí ještě nelítostněji.
Důvod se zdá zásadní a mnohý.
Jak je různý, tak je stejný svět.
Krev se řine válkou do oblohy,
Kristus, Buddha nebo Mohamed.
Není rozdíl mezi pány bohy,
jenom kladou mezi lidi led.
x x x
Kolik má zeměkoule bohů
je nakresleno na mapách,
kde všude víra plní touhu
mít představu, že smrt je práh
odměny za život.
Má velitele snů a válek,
aby se nevěřící zalek,
má v sebevraždě »správný« hrot.
Kolik má zeměkoule bohů,
no od toho si nepomohu.
Bojím se bohů na mapách?
Ne. Z věřících jde strach.
x x x
Učte se myslet po anglicku
a používat internet,
prosťáčky smete jako nicku
složitý virtuální svět.
Kde zůstala morseovka,
na nose jí rudne hejl,
po písmenkách zprávu koktá,
předhonil ji mejl.
Ovládání internetu
mnoho lidem zařídí,
otevírá okna světu
a dělí nás na třídy.
Televize je teď Vyvolená
značným počtem diváků,
dělají tím velkým bratrům křena
s břevnem vkusu ve zraku.
Kdo chtějí být VyVolení,
jak to z voleb vyvěrá,
lež a nahotinky cení,
nevadí jim kamera.
x x x
Kolik lásky náleží
opuštěné mládeži?
Ovšem nejsme žádní sobci,
spoustu lásky máme pro psy.
x x x
Čechy jsou čím dál víc zastavěné,
kam se vývoj zdravých vesnic žene?
Přibývá tu továren,
mizí chlebodárná zem.
x x x
Plakát vyzývavě praví:
Zdravý les pro naše zdraví.
Nevyzývá nadmíru?
Les padá, když rodí zprávy
na plakátech z papíru.
x x x
Sličné reklamy,
mozek omámí.
Hlavně na to vyzrát vždycky,
pragmaticky, pragmaticky.
x x x
Existuje politika,
která sliby vyplní?
Otázka se voleb týká,
čekáme jak na trní.
ĽUBOMÍR FELDEK
Slovenská smrť
Zomrel kamarát môj,
spadol do jamy,
keď si niesol fašku vína v taške.
Keď hútam nad jeho zlámanými rebrami,
hútam vždy
Aj o tej nerozbitej faške.
My Slováci takto umierame!
Pri páde si nechráníme nijakú časť tela -
okrem jednej.
Nech sa čo chce zlame,
Iba flaška nech ostane celá.
Rada priatelóvi, ktorého ohovárajú
Na Slovensku chceš mať lepšiu povest?
Mala by sa žena s tebou rozviest,
aby si sa musel potulovať.
Ak ťa nieto za čo polutovať,
vždy ťa bude za čo ohovárať.
Čo neskúsíš aspoň havarovať?
Rozhovor Slováka s Čechom
"Jaký je rozdíl v našich mentalitách?"
chce vedieť Čech - a Slovák otvárá
hneď srdce, spraví z dejín stručný výťah:
"Keby mal Tolstoj Čecha lekára
a riekol by mu: 'Už ma to tu ničí
a hned chcem odísť!' - Čech by zvolal: 'Ne!
Nejsem si jist, Lve Nikolajeviči...'
A Lev by zomrel v Jasnej Poljane.
Náš Dušan Makovický ani v slove
sa nevzpriečil. 'Hned? Dobre. Ideme.'
Lev zomrel na staničke v Astapove..."
"Jste spontánnější?" "Asi budeme...
A za tabletky, milý doktor, vďaka.
U nás by volali už funebráka."
Lepeši
Jako kluk jsem byl zvědav,
zda je můj otec opravdu pánem nad životem a smrtí.
Pokud jde o život - bezpochyby,
vždyť zplodil mne.
Pokud jde ale o to druhé - dal jako soudce
někoho popravit?
"Ne, nikdy," odpověděl.
"I doživotí bylo proti mým zásadám.
Jen jednou, krátce po válce,
když se hromadily výhrady shora,
že moje rozsudky jsou mírné,
dostal jsem zprávu,
že jistý obžalovaný,
bývalý esesák Lepeši,
utekl za hranice,
a napařil jsem in contumatio
zasloužený trest.
Pak se však zpráva ukázala být falešnou,
chlapíka chytili někde u Aše
a rozsudek nabyl platnosti..."
O dobrých deset let později
pokračoval otec v tomto příběhu:
"A nebylo pro mě nic hroznějšího,
než když jsme jednou stáli nastoupení
na nádvoří
a spoluvězeň za mnou zašeptal:
Vy jste soudce Feldek?
Ptá se tu na vás jeden vězeň,
jmenuje se Lepeši?"
A pak se odmlčel,
teprve po chvíli dodal:
"Já už jsem venku - on ještě pořád sedí..."
V tom se však otec mýlil.
Venku už byl jen jeho stín
(a ještě k tomu krátce).
A stín se ze svobody netěší.
Otec je mrtvý.
Dál však žijí plody jeho práce.
Na doživotí odsouzení:
já a Lepeši.
Přeložil JIŘÍ ŽÁČEK
MICHAEL LORENC
Komu
Komu jsi nablízku
přísností svých věží,
nakreslených do písku
na pobřeží...
Kdo hledá v červáncích
věže tvých citadel,
probouzí dávný cit
v srdci, zlé zahradě...
Komu jsi nablízku
klenbou svých chodidel,
obtisklých do písku
sluncí v tmách těl...
ŽOSS
Top politik
Vše musí být top
ňadra top i zadek
modrý vzor - Olánek
Nebude-li top
zbude cyp a snob
pro pořádek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |