Laureát Zlaté palmy z Cannes, filmový režisér Ken Loach:
Na terorismus se ptejte v politickém kontextu
Na letošním filmovém festivalu v Cannes získalo Zlatou palmu psychologické drama Kena Locha Vítr zuřící v ječmeni. Film vypráví o občanské válce v Irsku, která vypukla v roce 1922.
Ken Loch (70) je jedním z nejznámějších britských filmařů, i když nemá filmové, nýbrž právní vzdělání. Od roku 1963 pracuje pro BBC, která ho zaměstnává přesto, že ona sama Locha považuje za "jednoznačného marxistu".
Lochova filmová poetika nekompromisně zobrazuje závažná společenská témata. Postřehl to i polský deník Polityka. Režiséra se zeptal na současné politické a vojenské vazby toho, co ve vyznamenaném filmu mistrovsky zobrazil.
Když jste ukázal krutost britských vojáků, kteří brutálně mučili a zabíjeli civilisty, myslel jste na chování Američanů v Iráku?
Scény bestiality v mém filmu jsou historicky zdokumentované. Angličané neměli žádné zábrany při používání násilí vůči pochytaným rebelům. Vytrhávání nehtů bylo jednou z mírnějších forem mučení, jaké používali. Stejně častým způsobem msty nebo vynucování přiznání bylo vyřezávání jazyka nebo vybíjení zubů. Listina ukrutností je dlouhá. Existují důkazy, byť některé v podobě dokumentů, které si předávají jednotlivá pokolení, např. rodinných památek, stále udržovaných hrobů a malých muzeí. Při natáčení filmu v okolí Corku na jihu Irska jsme se mohli přesvědčit, jak tato rána stále bolí a jak hluboce je vryta do paměti. Čítanková verze událostí, samozřejmě sepsaná vítězi, je podvrh. Ale vzpomínky naštěstí mají delší život než oficiální hodnocení i než lidé.
Kromě několika krvavých scén váš film není drastický. To je v současné kinematografii vzácná výjimka.
Víme, že ve válečném filmu musí být scény mordů, střelby, výbuchů. Všichni, kdo takové filmy režírují, se zaklínají, že násilí nenávidí, ale přitom ho točí tak, aby lidé cítili příjemné libido z pohledu na krutost. Tzv. protiválečné poslání se umocňuje spektakulárními scénami plnými napětí. Dominuje mučení, zabíjení, smrt. Já nechci, aby mým divákům bylo při takových scénách dobře. Pokud se na plátně objevuje krev a nikoli poezie - natáčení nemělo smysl. Proto se snažím vystříhat násilí. Usiluji o to, aby takové záběry publikum vnímalo jen ve své představivosti.
Řekl jste, že občanská válka v Irsku připomíná intervenci do Iráku. Opravdu si myslíte, že existuje tato analogie?
Samozřejmě. Dnes roli supervelmoci plní Spojené státy. Okupují některé země, aby jejich ekonomický potenciál využily pro své cíle. Podle mého přesvědčení je válka v Iráku nelegální, porušuje ženevskou konvenci a usnesení OSN. Důvodem pro její vyvolání byly falešné důkazy o údajných jaderných a chemických zbraních Saddáma Husajna. Za prvních 18 měsíců bylo zabito přes 100 tisíc civilistů. Zničili zemi a uvrhli ji do občanské války, protože jedna strana podpořila vládu naoktrojovanou Američany. Sunnité bojují pro šíitům, ale dříve tvořili jeden národ. Jsem přesvědčen, že kdyby se respektovalo poučení z Irska, Blízkého východu, Palestiny a dalších zemí světa, dnes by se neválčilo.
Po prvním promítání v Cannes byly slyšet názory, že váš film je vyostřen proti britskému imperialismu. Souhlasíte s tím?
Ne, protože jsem nechtěl natočit ideologický film. Mohl jsem snadno nafilmovat válečné drama v romantickém obalu a Iry představit jako nevinné a bezbranné oběti mnohonásobně silnějšího protivníka. V roce 1920 irská vojenská organizace měla pouze tři a půl tisíce pušek. V okolí Corku bylo ve zbrani 200 až 300 dobrovolníků. Proti nim nasadili 10 tisíc žoldnéřů, policii a speciální oddíly.
Pokušení ukázat tuto beznadějnou vzpouru jako slzavý a vlastenecký obrázek bylo velké. Unikli jsme tomu důrazem na osobní tragédií lidí, kteří krví lámali rodinné svazky. Ve jménu vyšších cílů zabíjeli své nejbližší. Můj film nepotěší žádnou stranu konfliktu. Nesedne Angličanům, protože ukazuje jejich roli v okupaci, ani Irům, které sice představuje jako hrdiny, ale také jako bratrovrahy.
Nebojíte se, že film bude pochopen jako hold terorismu ve znamení IRA?
Ne. Nelze srovnávat ukrutnost okupantů a násilí, kterého se vůči nim dopouštěly oběti. Pokud bych natočil film o hnutí odporu za 2. světové války, nikdo by mi nevyčítal, že tyto lidi stavím do pozitivního světla. Cožpak si Poláci, kteří za hitlerovské okupace zabíjeli Němce, zaslouží odsouzení? Lze je nazvat teroristy? Slovo "terorismus" nemá neutrální zabarvení. Vždycky záleží na politickém kontextu.
Připravil IVO HAVLÍK
Autor: Ken Loach
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |