V recenzi na výbor povídek ruského novorealisty Vikentije Veresajeva Pavučina píše František Skorunka v Obrysu-Kmeni 44/2006, s. 2, o kvalitním doslovu Vladimíra Novotného, "který právem vytýká tvůrcům Slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů (LIBRI 2000) vážné opomenutí v podobě absence Veresajevova hesla".
Již drahně let uplynulo od doby, co jsme měli v kritikem a redaktorem, nynějším docentem Novotným psát Dějiny ruské sovětské literatury, takže on sám nejlépe ví, jak těžké je psát dějiny literatury, natož pak slovník spisovatelů, ví to i jako bývalý pracovník příslušného ústavu Akademie věd. Je to prostě oblíbený sport kritiků vytýkat autorům slovníků, co v nich je a co zase není - mají na to ovšem svaté právo. Jako potrefený vedoucí autorského kolektivu tohoto slovníku, jenž - i když byl posuzován cizími i domácími literárněvědnými celebritami - nebyl zvláště v Praze přijat laskavě - ostatně stejně jako další "brněnské" slovníky polských a balkánských spisovatelů (každý jakoby z jiných důvodů, ale hlavní důvod byl v podstatě týž, ale raději jej ponecháme stranou).
Normálně bych na takovou kritiku nereagoval, ostatně každý má právo říci své a autoři by si to měli hlavně přečíst a - pokud je to smysluplné - vyvodit z toho pro sebe závěry. Nezdá se mi však korektní ukazovat, že V. Veresajev je například v Slovníku ruských spisovatelů (1972) nebo Kasackově politicko-politologickém Slovníku ruské literatury 20. století. Tyto slovníky již svým rozsahem a zaměřením jsou přece zcela jinak dimenzovány; uvědomme si, že tento slovník se týká dalších dvou literatur a i když je tu ruská literatura oprávněně dominantní, nemůže zaplnit celý slovník.
Přísahám, že autoři slovníku o Veresajevově existenci věděli a vědí, stejně jako o kreativitě jiných autorů, které zde neuvedli - a měli pro to své důvody. Jedním byla síla poetologického impulsu, jejž autor vyslal, tedy to, jak se jeho dílo podílí na utváření celku dané národní nebo dokonce světové literatury, lidově řečeno, jaký měl a má autor a jeho dílo "vliv", (to může být hodně subjektivní); druhý je právě proporční. Ukrajinští a běloruští oponenti slovník kritizovali právě proto, že je v něm ruské literatury příliš. Nicméně Veresajev tu být mohl, ale stejně tak další desítky autorů; je to otázka posouzení, ale objektivně rozpětí slovníku je tu třeba uvést. Takže tak.
Autor: Ivo Pospíšil
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |