Pořadu Českého rozhlasu 6 zvanému až do konce prázdnin Člověk a kultura, dostalo se nového názvu Kritický klub Jana Rejžka. Je to jistě v pořádku, pan Vladimír Just, který v pořadu pravidelně hostuje, a další páni, kteří za pana Justa občas obětavě zaskakují, jsou právě jen sekundanti, tón udává už dávno Jan Rejžek. Ale především: o kulturu a člověka jde tomu dialogu, kteří pánové vedou spolu a s posluchači do rozhlasu píšícími a telefonujícími vlastně jen v druhé řadě, hlavní je dohled na to, aby se v kulturním životě neuplatňovaly osoby z hlediska dnešního režimu nežádoucí, aby se až na výjimky hájil systém často zaměňující hodnoty tvůrčí a tržní, a aby každá důsledná kritika dnešní kultury víceméně oficiální byla rázně odražena a ruče zdiskreditována; takové diskreditaci výborně slouží i někteří rozčilení posluchači, kteří se neumějí vyjádřit kultivovaně, jasně, a přesto do pořadu volají a nadávají, asi vůbec nechápajíce, co tím vlastně působí.
Koho osud nemůže mít rád, toho rád ztrestá pýchou, slepotou a hluchotou, a tak pan Rejžek, hysterickými souvěrci, o nichž říkává náš věrný posluchač, ubezpečovaný, jak je skvělý, vepsal nebo dal si vepsat své jméno do titulu pořadu a jaksi mu nedošlo, že název Kritický klub přímo vyvolává otázku, zda nejde spíše o kritický stav jmenovaného. Neboť to, co předvádí, kritický stav jeho účinkování napovídá. Co si nenalistuje předem v encyklopediích nebo co si nenajde na Internetu, to často vůbec neví. A když vrána k vráně sedne, to znamená, když mu právě sekunduje zejména pan Peňás, končí to groteskou.
Tak například znovu volal do pořadu posluchač, jemuž v předpovědích počasí vadí slova vítr povane rychlostí..., domnívaje se, že je jenom jediný správný tvar budoucího času: bude vát. Posluchače možná v bludu utvrdil jeho počítač, jehož pravopisný dozor nad textem tvar povane nezná. Pp. Rejžka a Peňáse uvedl výpad posluchače evidentně do rozpaků, nepochybně neměli ani ponětí, jak je to vlastně správně (povane je zřejmě a taky oprávněně zatím nevzrušovalo), a tak místo aby volajícímu, který vzal ochranu češtiny rázně do svých rukou pilného amatéra, vlídně vysvětlili, že povane je tvar zcela regulérní, jali se blábolit o stavu a proměnách češtiny, pan Peňás se dokonce pokusil aspoň částečně hájit své mylné, před časem v Obrysu-Kmeni pranýřované brojení proti slovu movitý ve významu zámožný. Vůbec jim, takyautorům (pan Peňás publikoval už své kritické výplody i knižně, pan Rejžek má na kontě knižně publikované verše i články), kteří by měli svou mateřštinu znát přece jen důvěrněji než kdokoli, kdo se slovy neživí, vůbec jim nedošlo, že povane je tvar stejně správný jako poteče, ponese. Čeština už je taková drzá, že si dovoluje občas mít dvě - stylisticky jemně rozdílné - varianty tam, kde jiné jazyky jen jedinou možnost. Neměl by se ten přepych odstranit?
P. S.
Jak se dalo čekat, dříve než se tato gloska dostala do tisku, ozvali se posluchači se solidnější znalostí mateřštiny, než jakou disponuje pan Rejžek, a v poměrně podrobném psaní upozornili Kritický klub, že se pan Novák, rozhořčený údajně ošklivým slovesným tvarem, docela obyčejně mýlí. Což pp. Rejžek a Peňás nepoznali.
Nu co, pan Rejžek dopis přečetl, aniž se omluvil za povážlivou neznalost, kterou on a pan Peňás minule předvedli, a za pomoci pana Justa svůj ostudný občasný jazykový koutek rychle zametl do kouta. Tedy nejen nevzdělanost, ale ještě i zbabělost: neumění se (a si?) přiznat povážlivou nejistotu v jazyce; není divu, když jindy je tu zvláštní troufalost soudit úroveň jazyka jiných?
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |