Velký časový odstup od otevření tzv. druhé fronty na Západě jistě vedl zkušeného autora Edmunda Blandforda ke změně přístupu k samotné události i k oběma válčícím stranám. Jak si jinak vysvětlit, že v knize OBĚ STRANY INVAZE (nakladatelství Baronet, Praha 2005, s. 311) pojal toto střetávání jako soupeření spíše vyrovnaných sil.
Sám o úloze vojáků na druhé frontě napsal: »Všeobecně řečeno, voják je voják na bojišti bez rozdílu národnosti«. A jako doklad tohoto tvrzení na jednom místě cituje z dopisu německého vojína jménem Heinrich z Normandie, psaného počátkem července r. 1944: »Život není zrovna takový, jaký bych si přál, ale jako moji kamarádi se snažím ho prožít co nejlépe. V poslední době jsme měli nádherné počasí, ačkoliv slunce bylo na mne trochu až příliš horké, protože, jak víš, mám citlivou pokožku. Před několika dny, když jsme šli ven na malou procházku, našel jsme koupaliště a nádherně jsem se vykoupal; báječně jsem se osvěžil, potom jsem seděl v trávě a slunce mě osoušelo, bylo mi fajn. Jen jsem si přál, aby to bylo častěji«... Atd.
Dopis navodil představu idyly, což mohlo být pravdou v pauzách mezi výstřely, zvláště když intenzívně myslel na lidi doma, které tím snad chtěl poněkud uklidnit. Jinak se však události na západním bojišti neodehrály bez velkých materiálních a lidských ztrát, ani bez krutostí. (Za velmi krutě válčící vojáky pokládá divoké francouzské Kanaďany.)
Protože autor knihy dosahuje silného efektu srovnáváním obou znepřátelených stran, snaží se vidět světla i zápory na obou stranách. Zvláštní je ale jeho vidění významu druhé fronty - jako by jinde na zeměkouli v té době válka snad ani neprobíhala, silně zveličuje význam bojišť západních sektorů. Nejbližší je mu pobřeží Gold v britské invazní oblasti, ale zmiňuje se i o jiných místech a rámuje průběh invaze do výroků a hodnocení armádních špiček, přičemž mnohé prozrazuje. Tak třeba - podle jeho mínění - Churchillovy inspirace bývaly prý často výplodem fantazie, vyskytly se i diametrálně rozdílné postoje mezi Churchillem a Montgomerym. »Montyho« vůbec cení výše než mnohé americké generály. Zdůrazňuje, že poměr francouzského civilního obyvatelstva k Němcům nebyl až tak nepřátelský. Opatrně se vyslovuje k použití některých nových systémů v boji, například padákové výsadky pokládá přímo za hazard.
Knihu sestavil ze vzpomínek přímých účastníků a z dobových dokumentů tak, aby v ní bylo nápadné diametrálně rozdílné hodnocení míst, událostí i osob. Toto hledisko bychom však neměli přijmout bez výhrad, protože on sám sledoval jiný aspekt - fakt, že do války byly vtaženy masy různorodých lidí a že i jejich zájmy byly různorodé a představy se často míjely se skutečností. Vyskytly se i případy dezerce, zbabělosti a jiných věcí, které obvykle provázejí mnohé hrdiny až po sám konec války.
Záporem knihy je přílišné soustředění se na jednu válečnou oblast na západě.
Autor: Josef Bílek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)