ALOIS TYBRYCH

Podzimní lov

V pestrobarevných alejích
ševelí
korálky růžence
a pakostnice v prstech stařen
při modlení

K mýtině se tiše kradou
zelenohnědě maskované
celebrity
s odjištěnými karabinami
na vysokou

Temná skupina
přepychových limuzín opodál
Pomaloučku vše zasypává
bělostně jiskřící
poprašek sněhu



Listopadový vzkaz

Sami sobě
živinou i smrtelným jedem
bezuzdný dravec i žalostná oběť
Snad nevyhasla ti paměť

Na obzoru černá větev
zbylo jen listů pár
Neměj strach I suchopár
postačí na rakev



2007

Další list spad?
Na každý napsat verš sny
v mozaiku naskládat
podymou polí oživit pobité bohy
a uspíšit libanonský zvrat

Na spadlých listech čtu jen snad

Snad obejmeme svět
snad pokoříme Albion zasadíme rudý květ
snad než přijdem o hlavu
stačíme lidem v pokoře slávu dát

Začněte začněte volá dvoutisící sedmý
ať naše zem už není vedví
ať nevládne nevěstka babylonská
či klonovaní sloni

Přeji vám radost z práce
Můj hrob už podzim skryl
nepopsaným listím kaštanů
Smutnou zpívá a hraje bratr Kryl
beznadějně smutnou jako vloni




VLADIMÍR NĚMEC

Řeky v zimě

Řeka je tichá a zimomřivá
jak ptáče ve zpěvu utichá
řeka si nezpívá není živá
jen vlnka si s vlnkou tiše hrá

Spoutané vody zimních hříček
nic neříkají jenom tiše sní
spíše spí zachumlané u vrbiček
a zpěvy nad závějemi zní

Platí i v zimě Herakleitovo
nevstoupíš dvakrát do řeky?
Vyvozujeme pro nás z toho
že filozof byl prostořeký?

Řeky v zimě ledem zacelené
v matové stružky křišťálu
šedošedá obloha se klene
s pazvuky teskného chorálu



Nota bene

Spoutáni přírodou a konvenčními zvyky
tak jako v pelotonu týdny plynou
za zvuků zpěvu i rozladěné harmoniky
bez úsměvů a bez komiky
zpíváme vždy jinou

Vždy jinou když nota rytmus kazí
a myšlenka se zasekla
a lepá lidská vůle schází
když stesk a pesimismus doprovází
je krátkou cestou do pekla

Unikat zvůli mocným světa
s čistým štítem bourat předsudky
co slovo to pádná věta
bořící nemravné pohnutky
se svědomím moralisty
víme že průběh dějin není jistý
že víra člověka je prokleta



Noc

Noc přetéká havranem
jenž křídlem škrtl o nebesa
odvaha a mysl rychle klesá
pod ránem

V lunárním čase nočních vidin
když duše zkoumá přízraky
a vzlétá často nad mraky
neskutečných dlouhých hodin

Útržky ticha směle balancují
na římse jitřních úsvitů
s plástvemi tmavých grafitů
zatímco snové tiše kamsi plují

I poetika ráda hovoří
kolik je krásy v nočním tichu
někdy to ticho přetne kapka smíchu
a duše se k jitru opět vynoří
tak jako plavec na moři

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]