Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí dodalo na knihkupecké pulty další skvělou knížku, tentokrát pro mládež. Napsal ji Dušan Sedláček (1964) z Moravské Třebové a jde o jeho knižní debut. Dosud publikoval v časopisech Skaut, Junák, Wampum Neskenonu a Bobří stopa, především povídky ze skautského prostředí, inspirací je mu dlouholetá práce s mládeží.
   Knížka se jmenuje INDYHO PŘÍBĚHY, má 208 stran, je v pevné vazbě a doprovázejí ji četné ilustrace Jiřího Petráčka.
   Dušan Sedláček rozhodně ví, o čem píše a je si i vědom, komu je knížka určena. Její jednotlivé epizody navazují a plynou v naprosté pohodě, poskytnou však vzrušení díky dobrodružství, které prožíváme spolu s chlapeckými hrdiny, vyváženě poučí a hlavně, nepostrádáme tu ani humor, což je v knihách tohoto typu obzvláště cenné.
   Vyprávění začíná v mladších letech našeho hrdiny Indyho, který si připadá osamělý a touží po společnosti chlapců jako je on. Dostane se mu toho ve skautském oddílu. V závěru široce rozvětveného příběhu Indy dospívá a samozřejmě přicházejí jiné životní povinnosti. Doslova strženi spontánně vyprávěným příběhem smutníme spolu s chlapeckým hrdinou, jehož jsme si na předcházejících stránkách oblíbili, litujeme, že knížka končí. Na první pohled v ní jde o ušlechtilé myšlenky, o správnou lásku k přírodě, o touhu po poznání, po čestném a rovném kamarádství, po nevšedním dobrodružství, které je jakýmsi kořením klukovského věku.
   Autorovi jde o stejné problémy dospívajících chlapců, jaké řešil ve svých knížkách Jaroslav Foglar, ale podává je po svém a hlavně s dnešním rozhledem. Bezesporu se u Foglara poučil a podařilo se mu vystihnout chlapeckou duši, přirozeně vysvětlit, co táhne mladého chlapce do skautského oddílu i při svodech dnešního světa moderní techniky, co způsobuje, že tihle kluci jsou ochotní žít kolektivně v přírodě a vzdát se domácího pohodlí, dodržovat určitá pravidla, chovat se čestně a nenásilnicky a být připraveni pomoci jiným - potřebným. Nezanedbatelným kladem je i skutečnost, že z příběhu pochopíme důležitou úlohu, kterou sehrávají ti, kdo s mládeží pracují.
   Přečetl jsem mnoho knížek určených mládeži, ale žádná mě nezaujala tak jako Indyho příběhy. Knížka Dušana Sedláčka se přinejmenším vyrovná těm Foglarovým a troufám si napsat, že v mnohém je i zastiňuje.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]