Věru nejsem s to posoudit, čím Ladislava Chateau ve svém PORTRÉTU PRO LOU, SABINU A MARII (Psychoanalytické nakladatelství Jiří Kocourek, Praha, doslov Josefa Vojvodíka) obohacuje bádání o psychoanalýze, ostatně tomu se mj. dosti věnuje autor důkladného doslovu, který autorčin vklad oceňuje a zároveň doplňuje z hlediska zevrubné znalosti jak vývoje psychoanalýzy, tak historie kultury minulého století. Co však posoudit snad mohu, to je umění portrétu, které Chateau po své knižní prvotině Barman rytířem čestné legie (2004) a spolu se statěmi v Listech, Literárních novinách, Tvaru a v revui Konec konců znovu osvědčuje a prohlubuje.
   Lou se rozumí Lou Andreas-Salome, postupně přítelkyně Nietzschova a Rilkova, kterou Freud nazýval básnířkou psychoanalýzy. Sabina je Sabina Spielreinová, původem z Rostova, kde také za druhé světové války zahynula; k psychoanalýze se dostala jako pacientka doktora Junga v Curychu, tam pak vystudovala medicínu a 1923 se vrátila (i na překvapivou radu Freudovu) do (tehdy už sovětského) Ruska, a dokud to bylo možné, podstatně přispívala rozvoji psychoanalýzy. Konečně Marií není nikdo jiný než praneteř velkého císaře Napoleona I. Marie Bonapartová, princezna řecká a dánská, která se podstatně zasloužila o zvlášť vlídné přijetí a pěstování psychoanalýzy ve Francii i o záchranu Sigmunda Freuda před nacisty.
   Všechny tři ženy, byť jedna v mnohém dobrodružka, druhá mimóza, třetí vladařka francouzského údělného knížectví psychoanalýzy, žily často nadmíru těžký osud, v případě Spielreinové tragický (zprávy o vyhlazování Židů Němci měla za stalinskou propagandu, nedala se evakuovat a s dcerami a houfem byla zahnána do rostovské synagogy, kde byli všichni postříleni).
   Pro přísně věcné, až místy lakonické portréty vyhledala Ladislava Chateau maximum dostupných i mnoho velmi málo známých pramenů (část korespondence s Jungem zůstává dosud zcela nepřístupná i odborné veřejnosti) a strohou věcnost dokázala ve všech třech podobiznách spojit s nevšední mírou empatie.
   Portrétované ženy nazývá i v titulu knížky jejich křestními jmény. Už to napovídá, že jde o důvěrné zprávy, které nic netají, a přece jsou přímo protikladem bulvární vlezlosti do soukromí.
   Všechny ty ženy žily kulturou, a ta se u Chateau dostává ke slovu mnoha výmluvnými citáty veršů i esejistiky. Radost číst, i když osud všech tří žen (z nichž nejbližší je autorce nešťastná Sabina) je spíš smutný.
   Nelze pominout ani vzornou péči, jíž se knize, vybavené i výtvarným doprovodem (fotografiemi a snímky dokumentů) a zmíněným už doslovem a také francouzským resumé, dostalo jistě i díky tomu, že nakladatel, sám známý psychoanalytik, zařadil knihu do své spanilé Edice psychoanalýza.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]