ZDENĚK NEJEDLÝ

Odnaučíme se mluvit?

Ach ty počítače
Se kterými prsty hovoříme
A díváme se
Do rozsvícených monitorů
Jako do mrtvé duše
Nové lepší dokonalejší
A my ztrácíme řeč
Píšeme zprávy vyplňujeme tabulky
Stahujeme a odesíláme poštu
A máme stejně vypsanou ruku
Za okny svítí ve dne v noci
Kazíme si zrak
A naše hlasivky oněmí



Sám

Někdy je člověk
Sám
A je mu strašně teskno
Sám
Jenom sám se sebou
Je mu dlouhá chvíle
Ale i na tu samotu si zvykne



Takové malé směšné nic

Jsem snílkem jen
Co vyrábí marné
Iluze
Jsem dopisem
V obálce nenadepsané
Moje srdce bije nalevo
Jeho tep se zrychluje
A dech se krátí
Vím čím to je a od čeho
Když člověk člověka miluje
Vše dobré se vrátí

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]