Každý ohlas potěší, zvláště podnětný. Hlavní otázka, kterou olomoucký čtenář klade, požaduje komplexnější i smysluplnější vyrovnání s naší nedávnou minulostí; je plně oprávněná (viz Několik poznámek Julia Petříka, Obrys-Kmen č. 48/2006, s. 2). Je však adresována každému z nás, nám všem, především lidem odpovědným i příslušným odborníkům.
   Svět se zřejmě mění rychleji než naše vědomí. Nikdy v minulosti nebyla moc tak mocná, globálně integrovaná i bezohledná. Nikdy v minulosti nebyla široká fronta opravdových demokratů ke kontrole této moci tak potřebná, obtížná i rozháraná a bezradná. »Žádná demokracie nemůže přežít, jestliže neuděláme zneužívání televize rázný konec,« varoval např. před desetiletím Karl R. Popper, jeden z předních evropských myslitelů. Není divu, že duchovní bídy (manipulací, konformismu, dezorientací, pasivity i strachu...) spíše přibývá, než ubývá. Zmíněný »Podivenův« hanopis našich dějin vydalo např. nedávno dokonce nakladatelství AV ČR; mnohé dluží i další odborná teoreticko analytická pracoviště.
   Sami jsme k hledání odpovědí přispěli pěti mezinárodními mezioborovými konferencemi, kterých se v uplynulých 15 letech zúčastnila více než stovka předních odborníků. Shrnující, sedmá kniha (Česká a slovenská otázka v EU, Konvoj, Brno, 2004, 445 s.) je pokusem o kritickou bilanci, výhledy i některá východiska ze soudobé naší i světové krize. (Obsahuje též bližší vysvětlení některých údajných nejasností). Viz též navazující příspěvky - K naší polistopadové diskusi i krizi, Rizika neoliberální deregulace - v těchto novinách (19. 6. a 24. 7. 2006) a novou úvahu o demokracii pro 21. století, zaslanou nedávno redakci.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]