Ve výstavních prostorách Obecního domu probíhá do 18. 2. 2007 výstava stručně nazvaná Dekadence. Tento mnohoznačný název je upřesněn podtitulem "V barvách chorobných - idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914." Autor koncepce výstavy Otto M. Urban i další, kteří se podílejí na textech bohatě ilustrovaného katalogu - Luboš Merhaut a Daniel Vojtěch - stáli před nelehkým problémem. Jaká kritéria volit při výběru materiálu, jakými cestami se dát, aby poukázali na staronová umělecká díla v netradičních umělecko-historických souvislostech?
Je jistě prestižním úkolem pro každého autora takové přehlídky představit tradiční materiál v nových vazbách a nových souvislostech. Troufám si tvrdit, že se tento záměr zdařil. I poučený návštěvník, procházející kultivovaně vybudovaný výstavním prostorem, v kterém se představují jednotlivá umělecká díla, je překvapen a často i zaskočen díly dnes téměř zapomenutých autorů, jako například Josefa Mandela nebo Emila Holárka. Avšak ještě víc jej bezpochyby udiví některá díla téměř notoricky známých autorů. Překvapivé tempery Františka Kavána nebo Jaroslava Panušky, stejně jako pastely Alfonse Muchy vybočují z obecného, vžitého zařazení tvorby a příslušného autora do umělecko-historického kontextu. Najednou si uvědomíme, kolik je u těchto klasiků skrytých výrazových rovin. Jistě že to nebyly jen tito jmenovaní, kdo přesáhli svou danou parketu. Ve velkém počtu je na výstavě zastoupena tvorba F. Koblihy, J. Konůpka J. Váchala, či F. Drtikola, která utvrdí diváka v představě o jejich jedinečnosti, doslova ucelené programovosti, představující českou výtvarnou dekadenci. Divák také nemůže obejít drobné plastiky Quida Kociána, z nichž některé přímo volají po monumentálním zpracování, bohužel ve své době k tomu nedošlo, a tak se česká plastika ochudila o veřejnou deklaraci výjimečného výtvarného, hluboce filozoficko-estetického sdělení.
Autor koncepce Otto M.Urban se nebál hledat, nebál se svým způsobem experimentovat, aby znovu oživil a probudil dobu, od které nás dělí již celé jedno století.
Autor: Věra Beranová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |