JORGOS KAKULÍDYS
Z knihy Pravda co neexistuje, kterou vydalo nakladatelství Orego v edici Poezie mimo domov
Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 100 Kč
Přeložila VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ
Básník Jorgos Kakulídys se narodil v Athénách v roce 1956. Literární kruhy poprvé rozvířil v roce 1979 sbírkou Liberty. Následovaly sbírky Cesta mohamedán (1983), Hereze jedné tygřice (1984), Modlitba Giordana Bruna (1986), Zápisky jednoho zélóty (1988), Barva orchestru (1989), Stará báseň Evangelismu (1993), Monsiňor (1996). Tyto sbírky spolu se dvěma povídkami (Parthenův syndrom, Falabella) byly publikovány v jednom svazku pod názvem Pravda co neexistuje (1999). V dalším roce vyšla sbírka Pokušení boje, následovaly Sirény z Omónie (2003), Faunova píseň (2004), ve stejném roce Historie, které se staly pravdou a sbírka apokryfů Seriózní myšlenky.
V roce 1994 byl vyznamenán mezinárodní cenou K. Kaváfise v Alexandrii.
Jeho básně jsou často zhudebňovány.
Jorgos Kakulídys je i autorem několika divadelních her.
Je pravidelným spolupracovníkem deníku Rizospastis, členem Unie českých spisovatelů.
Držíte v ruce knížku kouzelníka, který své šlechetné srdce, co není v módě, sám zaklel do rébusů a slovních hříček. Kdo najde smysl, bude odměněn mrazením v zádech.
VKJ
JORGOS KAKULÍDYS
Čínským okem
Chlapče na kraji cesty
s penězi a dávkou v ruce
tvoje matka na balkóně cosi zpívá
poslyš:
na pěšinku co vede k moři se vydal tygr
není možné abys zvlčil.
+ + +
Mluvil jsem s mořem ve chvíli
kdy anděl si řezal hlavu
a z krku si vytáhl páva
děsí těla co se lámou
v barevné kupoli a vrací se
s nohou Achabovou
a s ocasem pstruha
který rve nudu kněžského roucha
a také v celách zloději zvedají
oči - koně
ale matka - jahoda - spí
co kdysi zaplakalo
mezi jejími stehny teď číhá ve tmě
tygr co útočí přímo z beznaděje
a vrací se rudý a šílený
+ + +
Vášnivý Korsičane
rozbíjíš na kousíčky zrcátko
co hodili malému chlapci mezi zuby
obklíčený ze všech stran
vyplazuješ penicilínový jazyk
všechno co miluju neštěstí obrací na ruby
a já sám to ihned popadnu a topím v lavóru
znovu však vychází kočka celá syfilická
celou noc sedí a číhá na mě
mým vězením je moře
jemu se zpovídám jako by bila hodina
kdy mám vyjít z tohoto pekla
a démon kterého mi naložili na hřbet
šílený a hrdý mustang cválá
do vaší svatební postele
+ + +
Černota padá do mého žáru
v hlubokém lese září její kříž
+ + +
Ach sedmiživotné oko
viděl jsem tygřici a v ní měsíc
pán přijal můj dar
leží zamordovaný ve své ložnici
+ + +
Večer je děvčátko námořníčkem
a jas její ruky vydloubává oči
+ + +
Vstup do moře
jenom po kotníky
a stejně se rozpustíš
až tě budou lynčovat
mezi tvýma rukama
... nic
ani měsíční svit se do nich nevejde
vystav na odiv své zmrtvýchvstání
minulosti sekáš mi hlavu
přišla tvá doba
zmizíš v nenávratnu
+ + +
Jednorožec vstupuje do mé hlavy
stává se ptákem
zpívá děvčátko předtím než vzplane
+ + +
Měsíc prázdná Pandořina skříňka
měsíčný dostih
uhnětený z porcelánu běží kůň
lámou se mu nohy
padá poběhlice
a všechno se přežene přes ni
+ + +
Devět hlav otvírá den
noční zahrada se ztrácí
střechy otvírají oči
labuť císař promluvila:
ukamenuj svého pána
vlastní šílené vidiny
+ + +
Něco málo pod toho bastarda světlo
jsem zabodl svoji dýku
naivní chlapec
velkoryse rozdávám svou nemoc
prohlížím si teď v jeho rozseknuté páteři
jeho dětská léta
vánoce
sny
co si přál
a temnotu
+ + +
Ukaž mi bouři
i uvnitř posvátného pahorku se mne budeš bát
v mé krvi září piraně
dravé jako smích
co spaluje mou hvězdu
+ + +
Točí se všechny měsíce
a v nich rozkvétá podzemní svět
sen rudý
+ + +
Vize
představa...
kdo se může před mými hlavami
ukázat aniž by se polekal
jako nahá holčička před vlastním otcem
který hoří ve vlastním domě
déšť objímá jeho hrob
z jeho úst - žádná pravda
studená jako ruce milencovy
co škrtí svou milou
mám v sobě motýla
a jako poutník co ztratil svou cestu
vlasy mu bělají v tmách
světlo měsíce ho děsí
a nad ním klidně houpe se nůž
PETRA PIŠKOŘOVÁ
Jsem
Jsem Petra Piškořová,
vyučená prodavačka,
která píše básně
a pravidelně kliky mačká
u renomovaných prodejen
i malých krcálků,
lze mě vidět na dálku
jak ohýbám svůj hřbet,
abych se vešla do jejich
mzdové kalkulace
a správně odpověděla
na jejich otázku:
- A co ty vaše básně, jsou smělé?
dají se prodávat,
nebo jen kopat do prdele?
V úředních statistikách
jsem na posledním místě,
stres se nikdy nerozlije
v omáčce jejich smutné poezie.
Řekl:
Láska je anomálie,
eruptivní živel,
něco jako žhavá láva.
A já kráva
jsem uvěřila jeho analýze
a padla do jeho objetí.
Každá láska žádá oběti,
ustřihl moje dlouhé copy
a já, jím vedena na provázku
až k nejbližšímu bazaru,
jsem položila na pult svoje vlasy
- devět papírů,
láska je anomálie,
nemyslí na černé díry
v citovém vesmíru.
Roman
Vole, vole,
to je moje pole...
Roman leze do mého rajónu,
leze po žebříku,
aby na horním prkně regálu
naštosoval romantiku,
sušené švestky z Bosny
a barevné piksly z Karibiku.
Takhle vyznává mi lásku
krásný Roman ... on,
znalec bronzových plastik
na náhrobcích z mramoru a žuly.
Svůj život půlí
na denní a noční.
JAROMÍR ŠIMR
Česká olympiáda
Disciplíny:
Veletoče
Levotoče
Pravotoče
Šplhání obouruč
Seskoky z kolotoče...
A kdo zvítězí?
Kdo hubou tluče!
Kdo víc?
Jiří i Mirek
sbírají body,
oba však pro lidi
vaří jen z vody.
Střelmistři
Všichni dobří střelmistři
dle Bushova plánu
jedou lidi vystřílet
z hor Afghánistánu.
Až je vystřílíme
pak se uvidí,
střílet se dá přece
všude do lidí.
Desatero pro úspěch
Vzorně se oblékat
Každému pochlebovat
S politikou flirtovat
Přesvědčivě lhát
Eura vekslovat
Stát tunelovat
Po proudu pádlovat
Nebát se a brát
Nikdy nepracovat
A v pravý čas se kát
Česká populace se dělí
na ty, co byli zavření,
na ty, co jsou zavření,
na ty, co budou zavření.
Náš lid
se chtěl vždycky prát,
ale teď,
co naložili mu
automobil,
mobil,
televizi,
internet,
NHL,
TESCO,
Lidla
a další cetky na chrbát,
je z něho jiný člověk,
podle jejich gusta
člověk tak akorát.
Slabikář vzor `07
Abychom nezaostali za vyspělými demokraciemi, navrhuji nový typ slabikáře pro základní školy:
A - Atomový deštník
B - Bitevník
C - Cíl
Č - Četa
D - Dělobuch
E - Exploze
F - Feldkurát
G - Granát
H - Houfnice
CH - Chemická nálož
I - Invaze
J - Jedy
K - Kulomet
L - Letadlo
M - Minomet
N - Náboj
O - Obrněnec
P - Ponorka
R - Raketa
Ř - Řády
S - Samopal
Š - Šrapnel
T - Tank
Ú - Útok
V - Válka
Y - Yperit
Z - Základna
Ž - Žoldák
ALOIS REICH
Burčák
Na slunce v hroznech tekutých
pořádný mužský myslí.
Ale kvas kolem vládnutí
je octovitý, zkyslý.
Tlačenice
Vždy, když se vláda tvoří,
zázračně ožijí choří,
zájemci o rezortní posty
ucpou ulice i mosty.
Vládní prohlášení
Vzadu hrajeme na nuly.
Kličky doprava zkusíme,
lid rovnou daní dojmeme,
červené karty zrušíme,
základny přátel přijmeme.
(Pozor na drzé papuly!)
Bude jich jedenáct
Těch deset raket nestačí!
Moc tajnou zprávu máme.
Jedenáctá je nejhorší,
před tou se neschováme.
Udělá páchnoucí kaši.
Z koho? No, z Vondry Saši.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |