Obdivovatelé duchaplných moralit Roberta Fulghuma a diskrétních podobenství kvakerského pastora Philipa Gulleye nebudou zklamáni četbou krátkých textů, které jejich autor Cyrille Fleischman (1941) zprvu adresoval židovským časopisům ve Francii. Z několika knižních vydání byl sestaven soubor s poetickým názvem I KOMPOTY MOHOU SNÍT (Garamond 2006, přeložila Helena Bequivinová, str. 166). Autor v něm umělecky rozvíjí zkušenosti, které načerpal jako dítě na dvoře synagogy, neboť otec se věnoval náboženské činnosti, a v krámku matky, kde zajišťovala rodině živobytí. Území pařížské židovské komunity je regionálně lokalizováno stejně jako periodikum padesátých let.
Protože toto období považuje autor za šťastné v kontrastu s válečnými útrapami, volí pro své miniatury (text jen výjimečně překračuje pět stránek) humornou nadsázku s prvky melancholie a iluzorních možností. Dodejme ještě, že snový prvek je povícero deklarován na lidské bytosti od nejútlejšího mládí po pokročilý věk. Relativní omezení textů je náročné na celkový nápad, strukturu a precizní práci s jazykem. Větný celek v sobě nezřídkakdy slučuje zdánlivé neologismy, antagonismy i jinotaje. Příkladem může být povídka Soused z Jarentské ulice, v jejímž úvodu se dovídáme, že správce domu v jmenované ulici deset let slibuje vyměnit nespolehlivé světlo na chodbě domu. Možná újma na zdraví způsobí, že se odtud Arthur Klergz s manželkou odstěhují. Když se po manželčině smrti Klergz vrací, zjistí, že světlo nebylo vyměněno. Navíc upadne. Nejlepší příležitost, jak se seznámit s novým nájemníkem.
Irina S... Možná aby zahnala strach, když uviděla, že se na zemi cosi hýbe, možná proto, že to byla žena obeznámená se životem a nepatřila k těm, které couvnou před opilcem nebo před chlípníkem, tvrdě kopla do schouleného lidského těla.
"Hele, vypadněte odsud!"
Klergz vstal a masíroval si záda...
Irina si rukou zakryla ústa:
"Nezlobte se, je mi to líto, já jsem si vás spletla s..."
Nejdřív koktala:
"Spletla jsem si vás s..."
Protože se nechtěla nikoho dotknout, nakonec roztomile řekla:
"Spletla jsem si vás s kočkou."
Klergz byl ještě natolik rozrušený, že se jen zeptal:
"Vy kočkám vykáte?..."
Vyprskla smíchy. Byla krásná, byla sympatická a byla mladá. Nebylo jí ani padesát... Irina přesně nechápala, co chce říct, ale neměl špatné úmysly a kromě toho jí byl sympatický. Byl mladý, určitě mu nebylo víc než šedesát.
Domluvu vypít si před spaním společně šálek čaje zhatí soused Wortavitch, který se nemůže zbavit odpovědnosti za Klergzsův zdravotní vztah a vláká ho k sobě do bytu, kde ho zahrne sáhodlouhým vyprávěním.
Irina S. se krátce nato odstěhovala bez udání nové adresy. Klergzsovi zůstalo jenom snění...
Jednoduchou konstrukcí příběhu a nesmlouvavým tahem na závěr jsou Fleischmanovy povídky blízké tvorbě I. B. Singera. Proti jeho osudové patetičnosti ale nabízí Fleischman útěšný humor a vizi, že naštěstí mohou vedle kompotů snít i lidé. Čtěte, vážení přátelé. Čtěte!
Autor: František Skorunka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |